Radku vstup do sezóny vám vyšel, zvítězili jste 4:2 nad Hradcem Králové, přesto se vítězství určitě jednoduše nerodilo.

„Zbytečně jsme si udělali utkání dramatičtější. V prvních deseti minutách jsme měli tlak, ze kterého jsme ovšem vytěžili jen jednu branku a po naší chybě jsme inkasovali vyrovnávací branku na 1:1. Ve druhé třetině se nám podařilo odskočit na dvě branky, což jsme chtěli, ale v poslední části jsme zbytečně hráli s Hradcem nahoru, dolu a tím mu dávali šanci. Nebýt Hanyho (Miroslav Hanuljak pozn. redakce) v brance, tak by Hradec určitě neodjel s prázdnou. Je to začátek soutěže, ale je třeba se poučit z chyb. Mužstvo jaké máme, musí umět hrát i dobře takticky a vědět kdy se zatáhnout. Hraje se o body a je jedno jestli vyhraješ o gól, o dva nebo o pět.“

Na druhou stranu průběh utkání musel být pro diváka zajímavý…..

„Pro diváky to atraktivní zřejmě bylo a určitě i hra kterou jsme dnes předváděli, byla pohlednější než ta, co jsme hráli v posledních třech utkáních, co jsem tu. Na druhou stranu je někdy potřeba hrát v klidu a ty body přijdou.“

První soutěžní zápas a hned tři body, za dvě branky a jednu asistenci. Hokej je kolektivní sport, ale neříkejte, že vás takovýto úvod netěší.

„Kdybych řekl, že mne to netěší, tak bych lhal. Nicméně nikdy se moc nechválím a spíš hledám nedostatky, které tam byly. Například mi Milan Procházka pěkně přihrál před prázdnou branku a já to netrefil. Tohle prostě musím dávat a mohl být klid už dřív.“

Jaký tedy máte osobně pocit z dnešního utkání, co se týče vaší hry a výsledku týmu?

„Výsledkově jsem určitě spokojený a osobně tak napůl.“

Pročpak napůl? Byl jste u tří branek ze čtyř, navíc jste dvě sám vstřelil.

„Není to o tom, jestli dáte dva góly nebo jenom jeden. Záleží na tom, jak jsem spojený sám se sebou a já to cítím tak, že tam byly nedostatky. Myslím si, že můžu hrát ještě mnohem líp.“

Jestli se nepletu, tak jste první branku vstřelil hned z prvního pokusu mířícího na hradeckou branku.

Radek Duda v dnešním utkání 2+1, s jeho výkonem tedy asi spokojenost?

„Já bych určitě nezmiňoval jednotlivce, protože dneska bychom nevyhráli, kdybychom nehráli jako jedno mužstvo.“

Elitní formace hraje ve složení Procházka, Kraft, Duda. Proč jste se rozhodl koncentrovat tyto tři kvalitní hráče v jedné lajně?

„Jsou to hráči, kteří by si mohli typově sednout. Nebudeme předbíhat, věřím ale, že to bude fungovat.“

Mluvil jste s nimi o herním systému, jak by měli hrát?

„Nemluvil, ale kdybych viděl, že jim to nesedí, nebo že to tak nejde, určitě bychom o tom diskutovali. Radek Ruda je tu krátce, odehrál 4 zápasy, takže na to, jak s nimi dlouho hraje si myslím, že se sehráli dobře. Právě tato lajna by mohla být klidně extraligová.“

V kolika klubech si myslíte, že by měli zajištěnou elitní pozici?

„Nevím, jestli elitní, ale rozhodně tu lepší ve dvouch, možná třech klubech.“

Radim Rulík, hlavní trenér

„Jojo bylo to z první střely. Krásně to sehrál Milan Procházka u první tyče a důrazem jsme to do branky dotlačili.“

Dát takhle rychlý gól a ještě z první střely, to útočníkovi jistě psychicky pomůže.

„Samozřejmě je to příjemný dát tahle rychle a vlastně z první střely branku. Člověku se potom hraje líp, to je jasný. Už od rána jsem se cítil dobře a na utkání se těšil. Přeci jen mistrovská utkání mají úplně jinou atmosféru než ta přátelská. Konečně se už o něco hraje a od toho tady taky jsem.“

Na svou stranu jste si hned od úvodu získal také diváky.

„Víte, jak to chodí. Hokej se hraje pro lidi a oni si zaslouží, abychom je tu bavili. Nicméně zůstávám nohama pevně na zemi. Něco již mám za sebou a vím, jak to chodí. Diváci vás můžou milovat, ale za chvilku vás taky můžou nenávidět. Diváky si získáte pouze svými výkony a nemusí se vám třeba ani dařit, ale musíte na ledě nechat všechno.“

Jak se vám spolupracuje s hráči z první formace?

„Perfektně. Milan Kraft tomu dává myšlenku jako centr, je výborný na buly a silný na puku. Prochy (Milan Procházka pozn. redakce) je dříč a takové hráče já mám rád. Vzadu Ferry (František Bombic pozn. redakce) a Lukáš Pulpán trochu nám to tam vázlo, ale jsme na dlouhé cestě a až to vypilujeme, tak to bude dobré.“

Při hře to opravdu vypadá, že jste si sedli, vždyť prakticky co střídání, to šance.

„Od toho tu jsme. Máme již něco za sebou a určitě se to od nás i čeká. Trenér nám dal důvěru a my se budeme snažit předvádět takový hokej, aby se divákům líbil.“

V útoku máte tedy dva Milany, jak je při oslovení odlišujete?

„V pohodě. Krafťák je Krafťák a Prochy je Prochy.“

V průběhu utkání jste si něco vysvětloval s hradeckým Hendrichem, snažil se vás soupeř vyprovokovat?

„Ne ne, žádná provokace. Klasická slovní výměna.“

Pocházíte kousek odsud, měl jste někoho z příbuzných v hledišti?

„Nikoho jsem tu neměl, všichni klikali na internetu (směje se).“

Nebyli na vás zvědaví?

„Mám doma nemocného psa a od něho se to všechno víceméně odvíjí. Někdo s ním musí být, takže na něho dávali rodiče pozor. Mám zlatého retrívra a je po operaci. Je to můj miláček.“

V posledních sezónách jste brázdil extraligová kolbiště, jaká je první liga ve srovnání s extraligou?

„Za čtyři zápasy co jsem odehrál, tak je znát, že je to o něco pomalejší než extraliga. Největší rozdíl potom vidím ve vyspělosti hráčů a taktice. Hráči v extralize jsou vyspělejší a takticky vyzrálejší. Nicméně každá soutěž má něco a do první ligy jsem šel rozhodně s pokorou. “

S pokorou? Pročpak?

„V soutěži najdete celou řadu kvalitních hráčů. Každý hráč, ať už bude hrát první ligu, extraligu nebo jakoukoliv jinou soutěž, tak vám potvrdí, že není jednoduché se prosadit. Když jsem se o tom bavil například s Prospalem a Dvořákem, když jsem byl v Budějovicích, tak mi potvrdili má slova. Řekli mi, že tenkrát proti Chomutovu a vlastně celá sezóna, tak to byl velmi těžký rok. A já si myslím, že se toho moc nezměnilo. Proto všechno s pokorou. V dnešní době umí bruslit skoro každý a je to o tom, kdo vydrží stejně bruslit a přidá něco navíc z hokejové dovednosti.“

Extraliga již také začala, necítíte určitou nostalgii po sezónách strávených v nejvyšší soutěži?

„Na výsledky se kouknu, ale já jsem teď nesmírně šťastný, protože na to v jaké jsem byl situaci, tak se dá říct, že mi Chomutov vytrhl trn z paty a já jsem za to nesmírně vděčný. Tuhle sezónu proto chci odmakat a vrátit Chomutovu to, co pro mne udělali. Představa, že bych každý den vstával ráno v pět, šest hodin zdrchaný v Budějovicích a koukal se na kluky, jak hrají a já bych celou sezónu jen trénoval až do dubna, tak to by bylo psychicky hrozně těžké. Proto jsem rád, že si tu můžu s klukama zahrát, být součástí týmu a mít radost ze hry.“