Jaromíre, jaký máte z utkání proti Vsetínu pocit?

„Jsem zklamaný, protože si myslím, že jsme hráli velice slušné utkání, ale prostě jsme prohráli. Dostali jsme nějaké takové trošku smolné góly, a proto je výsledek takový, jaký je.“

Myslíte, že problémem mohlo být hodně vyloučení?

„To si ani nemyslím, protože kluci bránili excelentně. Klobouk dolů před kluky, kteří chodí na oslabení. Dali jsme prostě míň gólů než soupeř, a proto to pak takhle vypadá.“

Vy sám jste se dostal do nějakých šancí. Proč akce neskončily gólem?

„No, tak to je prostě hokej. Je to padesát na padesát. Někdy to tam padne, jindy ne. Teď jsem trošku v takovém bodovém útlumu, ale máme ještě čtyři zápasy do play-off. A bude hlavně důležité připravit se právě na tu nejdůležitější část sezóny.“

Připadá vám, že už jste z nezadržitelně se blížícího play-off nervózní?

„Ne! Já se hrozně těším! Chci to načasovat tak, aby play-off mělo grády a aby forma byla na top úrovni. A opravdu se těším, až to přijde.“

Čekáte v duelu s Porubou nápravu za utkání se Vsetínem?

„Rozhodně musíme! Trenéři nám jednoznačně řekli, že jedině vítězství a nic jiného neexistuje, takže my do zápasu půjdeme na tisíc procent a podle toho to bude vypadat.“

Ke konci zápasu proti Vsetínu jste zkoušeli dvakrát vyrovnat hrou bez brankáře. Jaký je to pro vás pocit sledovat prázdnou bránu?

„To už je takové vabank. Tam to prostě padne buď pro nás nebo pro ně. Petru Stloukalovi to uteklo, což se stane. Byl to špatný moment a soupeři ho využili. Takže skutečně vabank.“

Před několika dny jste se stal otcem. Jaký je to pro vás pocit?

(úsměv) „Jo, jsem úplně nadšený! Jsem šťastný a těším se domů za holkama. Ale pořád musím říct, že hokej mám v hlavně stále hodně moc a možná ještě víc.“

Nespíte teď mimo ložnici, abyste se před zápasy dobře vyspal?

„Jojo, spal jsem před zápasem na gauči a bylo to docela dobré. (smích) Takže v tom asi budu pokračovat.“

Jak jste se do role otce vžil? Šlo to samo?

„Já jsem se na to velice těšil. Je to takové moje životní poslání: být otcem a živit rodinu. Jsem moc šťastný, že to přišlo.“

A kdy půjde dcera poprvé na led?
„Já ji do hokeje asi moc tahat nebudu. Počkám si na syna.“ (smích)