Dvě branky, kterými skóre upravoval na 4:2 a ve druhém případě na 8:4, ho můžou těšit o to víc, že jde o premiérové trefy v chomutovském dresu. Hrdel tak navázal na střeleckou formu z Mladé Boleslavi, kde v šestnácti zápasech nastřádal osm bodů.

„Připomínají mi to pořád všichni dokola, že jsem nikdy takových bodů neměl. Já hokej ale hrát umím. Jen jsem za ty dva roky na Spartě nedostal tolik prostoru,“ říkal těsně po zápase. „Když hrajete minimálně, nebo vás tam trenéři pošlou na oslabení, tak se ty body získávají jen těžko. Teď jsem konečně dostal větší šanci a více prostoru a tu důvěru snad splácím.“

Mezi fanoušky se vedly často bouřlivé diskuze o tom, jak moc se bude chtít ten který hráč vrátit z extraligové štace zpátky do Chomutova, Zbyněk Hrdel ale podobné diskuze ani nepřipouští. „Fórum ani nic podobného nečtu, takže abych řekl pravdu, ani nevím, o čem tam fanoušci debatují. Já jsem rád, že mě Chomutov pustil do extraligy, že jsem dostal tu možnost ukázat, že jsem za ty dva roky, co jsem byl na Spartě, hokej nezapomněl. Teď se to všechno budu snažit vrátit v play off.“

Chomutovský útočník si v poslední době kromě premiérové trefy za Chomutov připsal i první extraligovou branku a v 16 zápasech v Boleslavi posbíral více bodů než za dva roky na Spartě. Proto se po zápase při zmínce o „poplatcích“, které jsou s tím v každé hokejové kabině spojené, jen usmíval: „Letos to mám docela drahý. V Boleslavi jsem byl dva měsíce, taky jsem musel platit. Kluci mi tam všechno hned připomněli. Tady už jsem si vyslechl taky hned narážky. Ale já jim to rád zaplatím, přinesu nějakou svačinku, nebo tak a podělím se s nimi o tu radost.“

Chomutovská šestadvacítka už může i srovnávat herní rozdíly mezi extraligou a první ligou. V čem jsou tedy podle Zbyňka Hrdela ty největší odlišnosti? „Extraliga je hodně o systému, každý se ho tam snaží dodržet,“ začal, „zatímco tady je to kolikrát hodně rozlítané a upracované. Na rovinu ale říkám, že prosadit se v první lize je složitější a těžší než v extralize. Tahle soutěž je pro mě těžší.“ De facto tak potvrdil slova hlavního trenéra Kašpárka, který v jednom z rozhovorů řekl, že i pro kvalitního hráče je mnohem těžší prosadit se v první lize.

Chomutov průběh zápasu s Hradcem Králové povětšinou kontroloval a zvládl i častá oslabení. Vždyť jen v první třetině putovalo na trestnou lavici šest hráčů. Hradec si v prvních dvaceti minutách zahrál dvakrát i přesilovku 5 na 3. „Oslabení nejsou příjemná. Kluci, co chodí spíš na přesilovky a ne na oslabení, jsou pak vychladlí, studení,“ popisoval Hrdel. „V první třetině bylo spoustu vyloučení, i když jich několik podle mě bylo nespravedlivých. Na ten zbytek bychom se ale měli zaměřit a pokusit se to odbourat.“

Kromě dvou branek na sebe Zbyněk Hrdel upozornil i tím, že za brankou sestřelil hradeckého gólmana Pavelku. „Čekal jsem na to alespoň malou odezvu,“ přiznal po zápase, „ale je fakt, že jsem měl ruce dole, a gólman, když vyjede takhle daleko z brány, tak je aktivní hráč. Nechtěl jsem ho ale nijak zákeřně dohrát, jen se pokusit pokrýt puk. Kdyby za mnou ale někdo přijel a chtěl srovnat účty, tak bych byl připravený se bránit. Gólman by se měl ochraňovat a nějaké nájezdy na něj by se vracet měly,“ uzavřel.