Porazili jste úřadující mistry z Liberce. Jak jste zápas viděl?
„Potvrdilo se přesně to, co říkali kluci v kabině. Liberec hrál aktivní a silový hokej, hodně bruslil, napadal a chodil do brány. Byl to zajímavý zápas.“
Máte za sebou dva zápasy v dresu Pirátů. Jak se v Chomutově zatím cítíte?
„Zatím se cítím dobře. Už jsme něco potrénovali, takže snad využiji přípravu, abych formu dobře načasoval na začátek ligy. Všichni se snažíme plnit přesně to, co jsme začali trénovat. Myslím, že nám to funguje, takže se pokusíme všechno zlepšovat. Měli jsme pár momentů, kdy jsme se nemohli dostat z pásma, propadli jsme ve střední třetině a na tom všem budeme ještě pracovat.“
Naznačil vám duel s Libercem, jak bude vypadat extraliga?
„Pro mě je to těžké hodnotit, jelikož to nemám s čím porovnat. Co jsem slyšel o minulé sezóně, se podle mě téměř potvrdilo.“
Českou nejvyšší soutěž budete chytat poprvé v kariéře. Těšíte se?
„Ano, těším se. Možná i proto, že je to pro mě něco nového. Beru to jako výzvu. Poslední roky, co sleduji českou ligu, tak vím, že je stále vyrovnanější. Nečeká nás nic lehkého a bude to určitě hodně náročné. Určitě bude rozhodovat každý bod. My se s tím musíme nějak popasovat.“
Stejně jako doma s Omskem i v Liberci jste inkasoval jen jednou. Jak jste situaci viděl?
„Milan Bartovič šel sám na bránu. Myslím, že mu to trochu sklouzlo a chtěl zakončit jinam. Asi se budu muset podívat na video. Určitě bych to s odstupem času udělal jinak a zkusil si ho navázat na sebe.“
Dokázal byste vybrat jeden moment, kdy vám bylo nejhůře?
„To se říká opravdu těžko. V zápase jsou takové momenty, které můžeme takhle hodnotit, ale byl to vyrovnaný zápas, takže rozhodovaly jedna nebo dvě chyby. S tím jsme šli i do třetí třetiny. Naštěstí jsme dali gól my a nakonec jsme to ustáli.“
Z hlediště vás bylo hodně slyšet. S obránci komunikujete často. Jste na tom takhle domluvení?
„Snažím se tím klukům pomoci, vždycky se rozhoduji až podle situace. Hlavně proti Liberci to bylo důležité, protože hodně napadal, takže obránci měli méně času na rozehrávku.“
V jednu chvíli skákali do střely Ondřej Dlapa a Dávid Skokan, který po zásahu bruslí opustil led s krvavým zraněním. Máte radost, že vám spoluhráči pomáhají i na hranici sebeobětování?
„Sice to byl přípravný zápas, ale všichni chtějí zabránit gólu. Kluci bojovali a lehli přede mě dva. Klobouk dolů, že do toho šli.“
V závěru normální hrací doby jste čelili opravdu dvounásobné přesile domácích. Už jste někdy hru šest na tři na konci utkání zažil?
„Ano, už jsme to zažil. Paradoxně z toho většinou gól nepadne.“
Jak se vám spolupracuje s trenérem brankářů, který je vaším krajanem?
„Je to mladý člověk, takže je nám dost blízký. I proto je mezi námi komunikace dobrá a rozumíme si.“