Říká se, že rychle vstřelená branka tým uklidní. Dnes se takový kousek povedl. Je to opravdu tak, že takový okamžik může mít zásadní vliv na vývoj celého zápasu?
„Určitě taková ta nervozita, nebo počáteční nejistota z vás spadne. Dneska vlastně Standa Mikšovic dal takový uklidňující gól a od té doby si myslím, že jsme hráli lépe. Zápas už jsme si pak pohlídali.“

Byl ten kýžený jeden gól opravdu to jediné, co včerejšímu zápasu chybělo?
„Řekl bych, že od druhé třetiny včerejšího zápasu jsme byli lepším týmem, ale nedařilo se nám překonat výborně chytajícího gólmana. V takové chvíli nezbývá, než bojovat a včera jsme to urvali a věřím, že nás to posílí.“

Dnes byl herní projev určitě jistější, ale těch gólů v jihlavské síti mohlo být i více…
„Ta koncovka nám zatím moc nejde, nebo lépe řečeno jim chytá výborně gólman. Nám nezbývá nic jiného než se pořád snažit zakončovat a dobývat tu bránu a věřit, že to tam napadá.“

Ve třetí třetině jste měl samostatný nájezd na bránu, který jste neproměnil a následně jste s bolestivou grimasou kulhal na střídačku, co se tam stalo?
„Já když jsem tomu bekovi ujížděl, tak přilétla zezadu sekera a mě potom úplně brněla noha. Při tom nájezdu jsem vůbec necítil levou nohu, takže jsem to tak nějak doklopýtal do tý brány a pak jsem si lehnul, chvíli jsem nevěděl co se děje, ale naštěstí to odeznělo a je to v pořádku.“

Co očekáváte od zápasů v Jihlavě?
„Vést 2:0 po domácích zápasech byl náš cíl. Teď jedeme do Jihlavy. Připravíme se na ten třetí zápas a věříme, že když vyhrajeme, tak za stavu 3:0 už tu sérii dotáhneme do vítězného konce. To znamená, že teď se musíme připravit na ten následující zápas a uvidíme, co nás tam bude čekat. Když budeme hrát svoji hru, tak to vyjde.“

Vy jste v Jihlavě asi před čtyřmi lety působil při záchraně extraligy. Jak na své tehdejší angažmá na Vysočině vzpomínáte?
„Myslím, že to nakonec bylo dobré působení, mám na to vcelku příjemné vzpomínky, i když se tehdy tu extraligu udržet nepodařilo. Tým se od té doby dost změnil. Je tam pár kluků, co ještě znám a s nimiž se pozdravím, ale už je to fakt jenom minimum.“