Martine, v utkání proti Havířovu jste na led naskočil po dlouhé době. Jaké to pro vás bylo?
„Jelikož jsem v lize nastoupil na domácím kluzišti úplně poprvé, tak to byl určitě skvělý pocit. Šel jsem na led za stavu 1:4 po tom, co jsme začátek druhé třetiny úplně nechytili. Po mé výměně s Dominikem Pavlátem přišel konečně impulz, kdy jsme začali trochu šlapat, ale bohužel to nevyšlo. Já si to ale jinak užil.“

Vy jste v zápase ani jednou neinkasoval. Díky čemu se tak povedlo?
„Určitě díky tomu impulzu od trenéra, o kterém jsem mluvil. Taky jsme začali plnit věci, které bychom měli, stejně jako v první třetině. A taky mě puk několikrát trefil, takže díky tomu to tak bylo.“

Při signalizované výhodě Pirátů jste skutečně bleskově dobruslil na střídačku. Jak dlouho vám to z branky asi tak trvá? Trénuje se to?
„Nijak se to netrénuje. Myslím, že mně to trvá asi dvě tři vteřiny.“ (smích)

Jaké pro vás je obvykle sledovat utkání z „první řady“?
„Je to samozřejmě dobrá zkušenost, protože vidím hráče a jejich pohyb na hřišti, z čehož se učím. A každá takováto zkušenost je skvělá.“

Proti Havířovu jste se blýskl několika opravdu parádními zákroky. Je to právě tím odkoukáváním?
„Je to možné, od kluků se hodně učím. Snažím se koukat a zákroky pak upravovat podle sebe, abych přeci jen chytal podle svého. Rád něco odkoukám a k tomu něco přidám.“

Necuká vám ruka, když sedíte na střídačce a kolem letí puk?
(smích) „Tak to cuká, to je pravda! V minulém zápase jsem chvíli nedával pozor a hned jsem málem dostal ránu do hlavy. Normálně se s naším kondičním trenérem Petrem Švehlou kryjeme společně.“

Jak moc složité je pro brankářskou dvojku být neustále připraven kdykoliv naskočit do hry?
„Nedá se říct, že by to bylo nebo nebylo těžké. Musím na to být připraven a musím chytit každou šanci za pačesy, protože tady se nikdo neptá, jestli jsem nebo nejsem připravený.“

TOP foto: Jan Velčovský (www.hcf-m.cz)