Přestože byl vyhlášen nejlepším hráčem, vyšel po zápase z kabiny v naprosté tichosti bez nějakých okázalých gest. Útočník Jan Stehlík působil velice spokojeným, ale zároveň skromným dojmem. „Jsem hlavně spokojený, že jsem se takhle dobře uvedl před chomutovským publikem. Ale důležité jsou hlavně tři body, protože se předtím dvakrát prohrálo,“ odvracel pozornost od své osoby. Poprvé nastoupil v barvách KLH už v Třebíči, jenže tam vyšel tým střelecky naprázdno. Dnes se s góly roztrhl pytel. „Vstřelili jsme 12 branek, tak doufáme, že do dalších utkání nám to pomůže a budeme hrát více v klidu,“ věří.

Na to, že je mu teprve dvacet let, vystřídal už celou řadu působišť. „Až do dorostu jsem byl v Klášterci nad Ohří, pak jsem přestoupil do Ostravy, kde jsem byl rok. Pak jsem byl ještě v chomutovské juniorce, ve Varech. Bylo toho dost.“ Letošní ročník začal v Kadani, ovšem nyní už je v kádru Chomutova. „Začátek sezóny se nám v Kadani dařil, jak týmu, tak myslím i mě osobně. Před týdnem mi pak pan Vacke dal nabídku jít do Chomutova, nad kterou jsem samozřejmě neváhal a jsem rád, že jsem tady,“ neskrývá. „Je jasné, že Chomutov má větší rozpočet, takže si po všech směrech můžou dovolit mnohem víc, než Kadaň. Mohou kupovat lepší hráče, mají vyšší cíle, takže určitě nesrovnatelné. Mezi těmito dvěma městy vždycky byl a je boj, panuje tam pořád určitá rivalita. I když je tu od letošní sezóny projekt určité spolupráce, tak myslím, že vždycky je o co hrát.“

Honzova domácí premiéra byla opravdu pohádková. Komu jinému se podařilo vstřelit tři góly, na dva nahrát, vysloužit si skandovaný potlesk diváků a získat cenu pro nejlepšího hráče zápasu. „Byl jsem dnes trochu nervózní, ale po tom prvním gólu to ze mě spadlo a pak už se mi hrálo suprově,“ přiznává. A po utkání už nebyl k nervozitě důvod, právě naopak. Takhle povedený zápas si jistě nepředstavoval ani v těch nejlepších snech. „Je to nádherný pocit, chtěl bych všem poděkovat. Jsem obrovsky rád, že se mi ten zápas takhle povedl. Musím poděkovat i klukům z lajny, kteří mi to dvakrát hodili před prázdnou bránu, je to převážně jejich zásluha.“