Odehrál jste všechna dosavadní utkání. Bylo toto zatím nejtěžší, z pohledu hry a odporu soupeře?
„Zase jsme nechytli začátek. Nejtěžší to bylo asi v tom, že Roudnice bruslila nejdéle ze všech týmů, se kterými jsme hráli. Každopádně dalo nám to určitě nejvíc zabrat ze všech kol. V Kadani jsme to vlastně otočili a už to bylo jenom o nás, což je vlastně vždycky. Tentokrát to od nás ale nebyl úplně dobrý výkon, nebyl stoprocentní.“

Na druhou stranu asi poprvé jste čelili takto důrazné hře na menším kluzišti. Jak bylo složité si na to zvyknout, obrnit se a zvládnout to?
„To se odvíjí právě od toho bruslení. Měli jsme více bruslit a nenechat si to líbit tak jako na začátku, měli jsme získat trochu více respektu z jejich strany. Zezačátku řezali jen oni nás, pak se to po fyzické hře trochu vyrovnalo.“

Co se přesně stalo v první třetině, kdy jste zůstal ležet na ledě?
„Dostal jsem puk normálně na střed a viděl jsem frajera, jak na mě jede. Musel jsem teda puk odehrát. Na pravé straně jsem měl volného Chrpiče, tak jsem mu nahrál. A jak jsem se nahnul, tak mě protihráč trefil přímo na žebra. Nevím, říkal mi, že mě ani neviděl, ale každopádně mi vyrazil dech a bolelo to teda. Pořád to ještě cítím.“

Věděl jste hned, že se vrátíte na led nebo jak jste to vnímal na střídačce?
„Sedl jsem si a vydýchal to. Kluci měli zrovna dlouhé střídání a já po něm řekl, že chci jít hned hrát, ať se hýbu a nezatuhne to. A nakonec jsem zrovna v následujícím střídání dal gól, takže jsem byl rád, že jsem nebyl bebíčko.“ (smích)

Čekáte, že to teda zatuhne?
„Jojo, já jsem měl čtyři zlomená žebra, takže vím, že mě to bude bolet.“

Teď budou asi jen naražená, ne?
„Jo, to byl fakt takový tupý náraz, takže dobrý.“

Zmínil jste, že to z vaší strany nebylo úplně optimální. V čem?
„Zbytečně vymýšlíme. Kdybychom na začátku hráli kombinačně ale v koncovce jednoduše, nenahrávali si to do prázdné brány, s čímž máme problémy, tak by to bylo hned jinak. Bylo by zkrátka lepší to rozebrat na začátku, a pak už to jen v klidu dohrát.“

Je menší led opravdu hodně znát oproti zápasům, kdy hrajete doma?
„Já to úplně tolik nevnímám. Mně to u nás zas tak velké nepřijde a tady mi to taky nepřišlo zas tak extra malé. Díky tomu, že je tu zima, tak byl dobrý tvrdý led. Nevím, třeba v Bílině mi to přijde ještě o hodně menší než tady.“

A v Klášterci vás čeká ještě menší led…
„No, tam už jsem nehrál tak patnáct let.“ (smích)

Co říkáte na to, že vás přijelo podpořit tolik fanoušků?
„Je to úžasné! Jde vidět, že hokej baví. Všichni za to fanouškům moc děkujeme. Ta atmosféra, kterou dokážou vytvořit, je perfektní. Opravdu jim za to jménem celého týmu děkuju.“

Už jste toho prošel hodně. Měl jste už někdy příležitost hrát před tolika lidmi?
„Jojo, hrál jsem finále juniorky za Litvínov proti Chomutovu, takže to bylo dá se říct derby. Přišly asi tři tisíce lidí, stejně jako tady. Pak když jsem hrál v Německu, tak lidi taky chodili, ale zase to tam bylo malé, takže atmosféra byla úplně jiná. Stejně tak v Anglii, kde jsou malinké stadiony. Takže opravdu po takové době hrát před tolika lidmi je super.“

Jak se vy osobně cítíte po odehrané první čtvrtině?
„Podepsala se na mě dlouhá pauza i hraní v zahraničí, kde byla úroveň stejná jako tady a nebo spíše možná ještě horší. V Anglii to bylo jen o tom: ,vem to a jeď.‘ Takže si ještě dávám pokyn, že to chci zlepšit, abych rychle dával puky a všechno bylo přesnější.“

Cítíte, že po té pauze už zápasové tempo nabíráte?
„Jo, to jo. Hlavně mě to s kluky v šatně moc baví. Vypadl jsem z toho, ne teda, že bych se úplně stal asociálem, ale jsem rád, že jsem zase zpátky v kolektivu. To je super a asi to nejvíc.“

Už jste poznali všech pět soupeřů. Kdo z nich se vám zdá nejzdatnější?
„Roudnice. Ještě jim chyběli nějací kluci, co vím. Určitě Roudnice, jelikož ten zápas byl opravdu nejtěžší, což ještě umocnil fakt, že z naší strany to nebylo úplně nejlepší.“

Je to pro vás trochu zdvižený prst?
„Nesmíme se uspokojit. Myslíme si, že přijedeme a oni se porazí sami. To omíláme po každém zápase a i před ním. Jenom si musíme dávat pozor na ten úvod a nevypadnout z toho.“