Obrovské emoce provázely vyřazení Chomutova z letošního ročníku první hokejové ligy. V trenéru Vladimíru Kýhosovi bouchaly všechny saze a oficiální tiskovou konferenci nakvašeně opustil ještě před jejím ukončením. Generální manažer klubu Milan Vacke pronesl před hráči děkovnou řeč, za kterou mu chomutovští hokejisté zatleskali. Pak se slzami v očích opustil útroby Budvar arény. KLH Chomutov předvedl v sérii doslova nadlidský výkon a mnoho nechybělo k tomu, aby svůj boj s českobudějovickým gigantem dovedl k nečekanému vítězství. „Určitě jsme nepředpokládali, že by mohla být série tak napínavá. Chtěli jsme si hlavně zahrát hokej, prodloužit si sezónu a nedostat výprask jako Ostrava. Ukázalo se, že my nemáme co ztratit, zatímco domácí nehráli v optimální pohodě,“ řekl první centr Chomutova Kamil Koláček.
Hodně dlouho však budou s krví v očích chomutovští hokejisté vzpomínat na úplný konec celé série. V čase 67.00 poslala rozhodcovská dvojice Kubeš - Souček na trestnou lavici hostujícího Proška za držení a ještě v tom samém čase potrestala hostující střídačku za vhození láhve na led. Projektil s iontovým nápojem jen těsně minul sudího Kubeše. „Já nechci rozebírat výkony sudích hned po zápase, abych nedostal pokutu. Do tří jsme však šli regulérně. Na střídačce nám prostě ujely nervy. Jen mě zaráží, že rozhodčí potrestá trenéra, když ani neví, jestli to opravdu hodil on,“ krčil zklamaně rameny Koláček. Daleko více ho nastartovalo vyloučení obránce Romana Proška, který fauloval domácí hvězdu Václava Prospala. „Jasně tomu zákroku předcházel faul na našeho hráče, za který jsme doma dostali čtyřminutový trest,“ dodal velezkušený forvard. Přesilové hry tentokrát střetnutí doslova rozhodly. Domácí borci v nich sice znovu hráli skutečně tragicky, ale Chomutov během dvouminutových oslabení poztrácel spoustu sil, což se zhruba od 50. minuty projevilo i na hře. Během posledních devatenácti minut hry Chomutovští téměř nepřejeli útočnou modrou čáru. „Je jasné, že síly ubývaly, když jsme přijeli jen v patnácti lidech a navíc tři hráli s teplotou. Vzhledem k tomuto faktu si však myslím, že jsme to dnešní utkání odehráli moc dobře,“ pochválil svůj tým někdejší lídr kanadského bodování první ligy.
Až nečekaně blízko byl Chomutov v sobotu postupu. Kamil Koláček dvakrát zamířil přesně a chomutovský celek dostal ze stavu 1:0 do vedení 1:2. Severočechům tak dokonale vyšla stanovená taktika, založená na důsledné obraně prostoru před Lubošem Horčičkou s občasným přechodem do rychlých brejků. „S Budějovicemi jsme to ani jinak hrát nemohli. Oni mají hrozně kvalitní a široký kádr. A i když si trenér Jandač neustále stěžoval na velkou marodku, vždy minimálně tři pětky dal dohromady. Zatímco my jsme dnes měli patnáct lidí i s brankáři a s tím jsme prostě nemohli hrát nic jiného než obranu,“ vysvětlil úporný a nevzhledný styl severočeského celku, který ovšem dlouho nosil své ovoce. A když to hosté potřebovali, přiklonilo se k nim i tolik potřebné štěstíčko. Jinak se ani nedá vysvětlit druhá trefa Koláčka v zápase. Z Cháberovy výstroje se puk doslova došoural za brankovou čáru. „Mířil jsem a chtěl jsem střílet nad vyrážečku, ale netrefil jsem to úplně optimálně. Bylo to opravdu s velikou dávkou štěstí,“ popisoval svůj celkově třetí zářez na pažbu v semifinálové sérii.
Za stavu 1:2 se Chomutov dostal do ještě jedné dobré šance. A znovu u toho byl Kamil Koláček, jenž však tentokrát nedokázal prostřelit českobudějovického brankáře. „Chtěl jsem to vyřešit s chladnou hlavou, ale asi byla chladná až moc. Pokazil jsem to,“ sypal si popel na hlavu hráč, který zůstane v povědomí českobudějovických příznivců i skrze své neustále pošťuchování s brankářem Janem Cháberou. Už v prvním utkání série si Koláček neodpustil komentář po svém proměněném nájezdu při trestných stříleních. Mladík v českobudějovické brance pro změnu Koláčka provokoval po konci úvodního mače a na podobnou reakci nezapomněl ani po skončení čtvrtého utkání, které Jihočeši v Chomutově vyhráli 3:2 po prodloužení. A tak, když Koláček vyrovnal v úvodní třetině na 1:1 gólem, kterým si Cháberu doslova vychutnal, využil příležitosti a znovu se slovně do jedenadvacetiletého brankáře pustil. „Nebylo to nic osobního. Jen jsem trošku hulákal, ale vyplynulo to spíše ze situace. Určitě jsem ho nějak neurážel. Jen jsem si ho jel po tom gólu vychutnat,“ usmál se jeden z nejzkušenějších hráčů chomutovského celku.

Ohlušující výbuch nadšení českobudějovických fanoušků se ozval po vítězné trefě útočníka Radka Dvořáka v nastaveném čase. Domácí dokázali porazit Chomutov celkově 3 - 2 na zápasy, ale přes závěrečnou, fanoušky neustále vzývanou, děkovačku bylo cítit, že se jedná pouze o splnění cíle. Hokejisté domů odcházeli uvolněně, ale s vědomím, že klíčové duely sezóny je stále teprve čekají. „Máme za cíl postoupit do extraligy a cesta je před námi ještě strašně dlouhá. Bylo to těžké, Chomutov strašně moc kousal, ale musíme si uvědomit, že před sebou máme ještě moc práce,“ upozorňoval zkušený devětatřicetiletý hecíř Josef Štraub. Domácí měli ideální vstup do utkání. Hned po šestadvaceti vteřinách hry si puk vyměnila dvojice Václav Prospal - Radek Dvořák a domácí šli bleskově do vedení. Jenže ani v pátém zápase se Jihočeši neponaučili z předchozích střetnutí, bezhlavě se hrnuli do útoku a výsledkem byly dva samostatné nájezdy Chomutovských, které skončily brankou. „Víme o tom, že jsme v té sérii pokaždé vedli a nedokázali jsme to ani jednou udržet. V kabině jsme se na to upozorňovali, ale znovu marně. Asi se necháváme unést hrou a musíme se nad tím zamyslet. Takhle to prostě nejde,“ zlobil se nejzkušenější hráč mužstva.
O svém právoplatném zařazení do sestavy přesvědčoval prakticky celý zápas. Kromě toho, že dřel do úmoru a táhl na zteč třetí útočnou formaci, ještě dokázal v úvodní třetině díky své chytrosti vybojovat dvě přesilové hry. V jedné málem vstřelil gól na 2:0 obránce Stanislav Neckář, ale trefil jen tyč. Ve druhé početní výhodě chyboval obránce Ján Mucha a Koláček vyrovnal v oslabení na 1:1. „Dnešní utkání pískali extraligoví rozhodčí a zdálo se mi, že mají pro hru větší cit. Nechci spekulovat, jestli jsem byl faulovaný, nebo ne. Rozhodčí to odpískali a dále to nemá cenu komentovat,“ nechtěl rozebírat dva potrestané fauly na svou osobu. Minimálně při prvním vyloučení však prokázal notnou dávku zkušenosti. Plachtící kotouč sice neměl šanci holí zasáhnout, přesto se projel brankovištěm a mírně hostujícího brankáře Horčičku rozhodil. Proto se na něj sjelo trio chomutovských hráčů a poslalo jej k ledu. A rozhodčí neváhal udělit Skleničkovi dvouminutový trest za napadení. „Chtěl jsem to zkusit zakončit hlavičkou. Nešel jsem vyloženě do brankáře. Ale pak jsem viděl, jak na mě jedou jejich hráči a vzhledem k tomu, že už jsem v kariéře něco odehrál, postavil jsem se a čekal jsem, až mě ta hromada semele,“ šibalsky se usmíval zkušený lišák.
S famózním úvodem utkání ostře kontrastoval vývoj v závěrečné třetině. Domácí hráči se snažili duel co nejrychleji rozhodnout a tlačili se do šancí. Zato Chomutov bránil na hranici sebezničení a ve 46. minutě využil zaváhání obranné dvojice Martínek - Mucha a Koláček ze samostatného nájezdu zvýšil na 1:2. Domácí hráči se pár minut před koncem celé série dostali do kritické situace, ze které je mohla vysvobodit pouze vstřelená branka. „I po obdržené brance jsme pořád věřili v obrat. To se prostě nedá zabalit. Samozřejmě šla naše psychika trošku dolů, ale my prostě chceme do extraligy a musíme si věřit,“ podotkl Štraub. Českobudějovickou Budvar arénu přivedl do varu gól Štěpána Hřebejka sedm minut před koncem základní hrací doby. Zaplněné hlediště pak strhlo domácí borce k maximálnímu výkonu a odměnou mu za hlasité povzbuzování byl gól na 3:2 v prodloužení. „Diváci byli skvělí, ale trošku mě mrzí, že tolik nefandili ani za stavu 1:1, nebo 1:2. Bylo by potřeba, aby zimák bouřil pořád a ne jenom ve chvíli, kdy se nám daří,“ vzkázal jinak výtečnému publiku Josef Štraub.