Libor Dudek tak zůstal u nejrychlejší kolektivní hry světa, jak ostatně podle vlastních slov plánoval. „U hokeje jsem celý život, baví mě a o trénování jsem uvažoval už v době, kdy jsem hrál,“ prozrazuje bývalý hráč juniorských týmů Chomutova, karlovarské Energie a pražské Slavie či druholigového Klášterce nad Ohří.

Studoval jste trenéřinu, kde asi není specializace na videorozbory. Jak jste se k téhle práci tedy dostal?
„Začalo tím, že video přestal stíhat Honza Pivko, který se mu v Chomutově věnoval, a tehdy nový šéftrenér mládeže Zdeněk Vojta mi nabídl klasické trénování u staršího dorostu plus videotrenéra áčka. Od letošní sezóny je vše spojené i s mládeží.“

Takhle vidí Libor Dudek domácí zápasy Pirátů

Zkuste laikům přiblížit, co vaše práce obnáší…
„Dělám podklady pro taktické přípravy na zápasy, rozbory hry soupeřů a připravuju trenérům podklady pro hodnocení našich utkání. Vždy záleží, jaké požadavky má trenér. Nahoře u tabletu při značkování nějaké situace poznám, že je trenér bude chtít. Může jít o dobré i špatné momenty. Po zápase se trenér podívá a řekne, jestli by chtěl něco přidat. Pokud ano, já pak daný moment najdu a zařadím.“

Můžete vysvětlit, co znamená značkování?
„To znamená, že sleduju hru a zaznamenávám, kdo byl na buly, počet střel a střídání hráčů. Jakmile jde někdo na led a z něj, musím ty hráče na tabletu překliknout. Všechno se děje elektronicky, nic se nepíše na papír, což zrychluje práci. Video se pak jen sesynchronizuje se značkami, které jsem udělal, a do minuty je vše hotové, pokud se všechno udělalo správně.“

Jak probíhá ona synchronizace?
„U té nejde tolik o statistiky hráčů, důležitější je, kdy jde hráč na led nebo kde se vhazovalo. Na časovou osu se ukládají jednotlivé kroky, které udělám na tabletu, a vše se dává dohromady s videem, aby to odpovídalo.“

Kolik času vám zabere zpracování jednoho zápasu?
„Záleží, jestli jde o přípravu na soupeře nebo hodnocení našeho utkání.“

Začněme tedy přípravou na soupeře…
„To je trochu složitější, protože musím zápas najít na internetu, stáhnout jej a zkonvertovat do formátu, který používáme my. Tipsport má formát mp4, my potřebujeme avi. Stažení trvá pár minut, konvertování zabere asi hodinu a půl a samotné střihání zápasu, kdy se označují jednotlivá střídání a vybírají se důležité akce, zabere zhruba podobný čas jako konvertování. Dohromady všechno trvá asi tři hodiny.“

Tablet - malý pomocník pro zpracování jednotlivých zápasů

Trochu mě překvapilo hledání videa na internetu. Týmy už nedostávají po skončení duelu DVD?
„Povinnost dávat DVD po zápase platí pořád, ale trenéři chtějí mít přehled o aktuálních zápasech soupeře a ne data z předchozí čtvrtiny, kdy jsme s daným týmem hráli naposledy.“

Jak dlouho zpracováváte domácí střetnutí?
„Značky mám v tabletu, video nahrané v počítači, takže stačí párkrát kliknout. Pokud trenéři nemají nějaké další požadavky, video je během deseti minut připravené. Pak si ho můžou odnést domů a v klidu se na něj podívat na notebooku.“

Z toho, co říkáte, mi vyplývá, že hodně komunikujete s trenérem. Je to tak?
„V první řadě ho musím poznat, což trvá zhruba zápas nebo dva. Potom už tak nějak vím, jak hru vnímá a co požaduje. Na poradách vidím, na jaké situace se trenér zaměřuje a co chce. Můžu na to reagovat během zápasu, což mi usnadňuje práci. O přestávkách pak můžu trenérům ukazovat momenty ze skončené třetiny.“

Pomáhá hodně, že střetnutí sledujete z nadhledu a ne na střídačce?
„Ve vnímání zápasu je velký rozdíl. Na střídačce vypadá hra rychle a chyby třeba nejsou tolik vidět, protože trenér řeší, koho pošle na led a další důležité věci související s průběhem zápasu. Shora má člověk celistvý pohled bez emocí, které můžou hodnocení dole na střídačce ovlivnit. Kdybych na střídačce stál i já, mohlo by se stát, že by mě emoce strhly, což by mé práci neprospívalo.“

Libor Dudek se spolu s hráči a realizačním týmem radoval z postupu do extraligy přímo na ledě mladoboleslavské arény

Takže se na lavičku sám od sebe příliš nehrnete. Chápu to správně?
„Na akci osmnáctky jsem na střídačce stál, trenérům to nijak nevadilo. Trenér Čelanský chce mít na střídačce jen pár lidí, takže během domácích zápasů tam nestojím nikdy. Venku jsem byl na střídačce jenom ze začátku sezóny na stadionech, kde je to z hlediště daleko do šatny.“

Když jste zmínil reprezentační výběr do osmnácti let, nemůžu se nezeptat, jak jste se do jeho realizačního týmu dostal. Jak se to tedy seběhlo?
„Začalo to už v minulé sezóně, kdy jsem Honzovi Procházkovi pomáhal během dvojzápasu dvacítky, který se hrál v Chomutově. Spolupráce pokračovala i během utkání áčka se Švédskem. Tehdy jsem mu pomáhal s přednáškami a značkoval jsem zápas, zatímco on stál na střídačce. Honza se pak stal asistentem áčka a s mládeží už nejezdí. Videotrenéra si tak vybírají trenéři dané kategorie. Mě oslovil pan Bukač, abych s osmnáctkou jel na poslední dvě akce do Švýcarska a Švédska.“

Sezóna této věkové kategorie vrcholí světovým šampionátem v Soči. Předpokládám, že se jedná o velké lákadlo…
„Bylo by úžasné se podívat do míst, kde budou v roce 2014 olympijské hry. Záleží na panu Bukačovi, jestli by mě vzal, a na klubu, jestli by mě uvolnil.“

Pracovat na sestřizích se dá i v autobuse

Takže jistotu, že se do Soči podíváte, nemáte?
„To určitě ne. Vždyť v republice je spousta videotrenérů. Třeba na mistrovství světa dvacítek byl Aleš Vladyka z Liberce.“

Sice vypomáháte u čtvrté třídy, ale nechybí vám přesto klasické trénování?
„Občas trochu ano, na druhou stranu s videem mám docela dost práce, protože třeba v extralize mužů se hraje i třikrát týdně, což je časově náročné. Nakoukl jsem do trenéřiny vedle Vladimíra Čermáka a Jardy Becka u juniorů. I tyhle zkušenosti při práci s videem zúročuju stejně jako herní praxi, kterou za sebou mám.“