Po bezbrankovém úvodním dějství Východočeši v prostřední části hry třikrát skórovali, což určilo směr zápasu. Svěřenci Jaroslava Becka s Janem Brychtou řadu příležitostí nevyužili nebo se o ně připravili nepřesnou přihrávkou. „V první třetině jsme hráli dobře, pak jsme zase polevili,“ litoval Peter Lobodowski.

„Druhá třetina byla navíc docela nervózní a byly tam ostré zákroky, které rozhodčí ne vždycky potrestali. Třetí třetinu jsme dohrávali podle pokynů trenéra a měli jsme i šance, jenže jsme je nevyužili,“ shrnul osmnáctiletý rodák z Košic.

Když měl jediný střelec pirátských juniorů najít důvody prvního bezbodového střetnutí sezóny, znovu se vrátil k vyloučením. „Myslím, že rozhodly fauly, protože v oslabení jsme dostali tři góly,“ uvědomoval si, přestože dlouhou pětiminutovou přesilovku nakonec Dynamo nehrálo kvůli vlastním faulům celou.

Závěr druhé dvacetiminutovky byl hodně nervózní, na ledě se dvakrát během chvíle strhla pořádná mela. Nejprve po zákroku Denise Zemana, který byl sudími vykázán do kabin a zápas pro něj skončil, následně po vysoké holi Pardubických v obličeji Jakuba Veselého, která byla posouzena jako sekání.

Třetí dějství se však v oplácení a další potyčky nezměnilo. „Řekli jsme si, že musíme zápas dohrát v klidu, protože jsme měli vlastně už jen tři obránce a celkově nás bylo docela málo,“ připomněl ostré zákroky na Jakuba Jaroše a Jana Prokopa, kteří z utkání odstoupili, přestože druhý jmenovaný se na třetí třetinu se sebezapřením vrátil. „Kdyby došlo k nějaké další potyčce, vyřešili bychom to, ale jasně jsme si řekli, že už nesmíme dostat trest do konce zápasu,“ prozradil Peter Lobodowski.

Mládežnický reprezentant našich východních sousedů se po druhém duelu, v němž junioři nastoupili pouze se čtyřmi zadáky, zamýšlel, co taková situace znamená pro útočníky. „Nejvíc to samozřejmě pocítí beci,“ usmíval se. „Ale jiné je to i pro nás útočníky. Jakmile fauluje obránce, musí na beka jeden z nás. Navíc musíme víc pomáhat dozadu a být ve třech čtyřech hráčích dole,“ doplnil.

Šikovný forvard se jako jediný z týmu prosadil v úvodu 52. minuty, což ale i přes další možnosti ke stíhací jízdě mužstvo nenakoplo. „Patrick Pech mi to pěkně natáhl na modrou, já jsem se mu snažil dát puk na teč, ale skončil za bránou. Já ji pak objel a puk nějak doskákal do brány,“ culil se.

Peter Lobodowski hraje v českých soutěžích pátým rokem, takže z hlediska řádů už není cizince. Zdobí ho velmi dobrá čeština včetně písmene „Ř“, přesto se podle vlastních slov pořád jasně cítí Slovákem, k čemuž nejspíš přispívá i fakt, že obléká reprezentační dres. „Už jsem braný jako český hráč, ale pořád jsem Slovák,“ prohlásil bez váhání. „Od sedmi osmi let jsme jezdili s tátou a Kubou Köverem skoro každý měsíc na kempy do Čech, takže jsem se česky naučil, což pro Slováky není těžké, i když ne každý zvládne ‚ř‘,“ stočil řeč k velmi dobré češtině. „Já jsem ho nijak speciálně netrénoval, přišlo to samo,“ připojil ještě s úsměvem.

Narodil se v roce 2001, takže se ho teoreticky může týkat i nadcházející šampionát dvacetiletých v Ostravě a Třinci. „Ročníkově patřím do devatenáctky, kterou u nás nemáme, ale dvacítka je velké lákadlo. Bylo by super si za ni zahrát i jako mladší, protože bych získal další zkušenosti. Navíc mistrovství světa tady u vás by byla bomba,“ zasnil se.

Stejně jako drtivá většina mladých hokejistů má i Peter Lobodowski hokejové vzory. Navíc měl to štěstí, že jeden z nich potkal naživo. „Od malička jsem obdivoval Pavla Dacjuka, ale fotečku jsem s ním nestihl, i když jsme se tady v Chomutově jednou potkali,“ smál se. „Po odchodu Tomáše Tatára do NHL jsem začal sledovat i jeho,“ uzavřel.