Devatenáctiletý gólman po drtivé výhře 6:1 v rozhodujícím zápase rozhodně netlumil emoce, ostatně jako většina jeho spoluhráčů. Z titulu měl obrovskou radost. „Je to určitě dobrý pocit, pravil Dvořák s úsměvem od ucha k uchu. „Nikdy se mi nepodařilo vyhrát něco tak moc důležitého. Jsem šťastný, že se nám to podařilo otočit po tom nešťastném gólu v Litvínově. Doufám, že takových titulů bude ještě hodně,“ věří strážce pirátské klece.

Hned při vstupu na led před první třetinou čekalo velmi vřelé přijetí více než čtyř tisícovek natěšených diváků. Navíc byla připravena i show, kterou se vším všudy známe jen ze zápasů A-týmu. „To bylo skvělé. Soupeř se tolika lidí a těch různých efektů lekl a byl velmi nervózní. Máme velkou radost, jak to dopadlo,“ říká juniorské číslo dvě a poodhaluje, co stálo za jednoznačným průběhem utkání.

Dvořák před sebou ale neměl vůbec jednoduchý úkol. Ve druhém finálovém zápase v Litvínově Piráti prohráli kvůli velice smolnému momentu, kdy mu výstrojí proklouzlo nahození z druhého konce hřiště. Maskovaný borec se k tomu ale postavil čelem: „Vůbec mě to netrápilo. Spíš jsem se tomu jenom zasmál. Přišlo mi to celkem vtipné.“

Zápas byl jednoznačný hlavně díky taktické ukázněnosti pirátských mladíků. „Dělali jsme přesně to, co jsme měli,“ chválí Dvořák. „Hráli jsme podle pokynů trenérů a nedělali jsme chyby. To je pro náš úspěch klíčové.“ V takových zápasech už ani není potřeba zvyšovat hlas v kabině mezi třetinami. „Potřebovali jsme hrát pořád to samé. Snažili jsme se jen držet svého tempa a své hry. Věděli jsme, že přesně to na ně bude platit,“ dodává juniorská brankářská jednička.

Během sezóny Piráti vyhráli jak základní část, tak i nadstavbu a nakonec uspěli v play-off. Tadeáš Dvořák se v dlouhodobé části sezóny pravidelně střídal o místo s Tomášem Maštalířským, tři zápasy odchytal také dorostenec Štěpán Lukeš. Pro klíčové duely vyřazovacích bojů trenéři Liška, Skořepa a Ťupa stavěli do brankoviště výhradně právě gólmana Dvořáka.

A co že stojí za úspěchy chomutovské juniorky v posledních letech? Na tom by se shodli asi všichni hráči. „Máme tu trenéra Jaroslava Becka, který lpí na tom, abychom se nebáli hrát tvrdě do těla. Taky je tady na nás vyvíjený velký tlak, což nám vyhovuje,“ vysvětluje Dvořák. Jaroslav Beck je nyní plně ve službách seniorského týmu, ale na mladé hráče jen tak nezanevře. Byla by to chyba, vždyť právě on byl hlavním strůjcem úspěchu v roce 2012 a na lavičce juniorů stál i po většinu letošní sezóny.