Slavia hrála dost tvrdě. Jak jste takovou hru vnímal vy ze svého pohledu?
„Nevadí mi, když hrají tvrdě. Spíše mě to dokáže povzbudit, pak jsem trochu naštvaný, ale nevadí mi to nijak hodně.“

Co bylo na hostech to nejnepříjemnější?
„Asi to, že nám nedávali moc prostoru v útočném pásmu. Před jejich brankou jsme nebyli důrazní a oni si to dobře pokrývali. Takže asi jejich obrana.“

Nyní za sebou máte dvě utkání, která jste odehrál po hodně dlouhé době. Jak jste se na ledě cítil?
„Tak já jsem se cítil dobře. Ten kotník mě pořád trošku bolí, do toho ještě třísla mě tahají z toho, jak jsem dlouho nebruslil. Jinak jsem fyzicky ale úplně v pohodě, s dechem stačím, takže dobrý.“

A jak to, že jsme vás při pauze už neviděli v kotli u bubnu, kde jste při jednom dřívějším zápase zaskakoval?
(smích) „Já jsem byl kromě zranění i nastydlý, takže jsem byl doma a snažil se vyléčit kotník i chřipku, abych byl stoprocentní. Pak jsem přišel až na poslední dva zápasy se slečnou a kamarády.“

Po utkání s Havířovem jste poskočil do první lajny. Čemu to připisujete?
„V Havířově jsme dobře napadal, hrál jsem důrazně. Chtěl jsem na to navázat, ale moc mi to nešlo. Tak jsem pak seděl, ale to je hokej. To se stává.“

Teď vás čeká dlouhá šňůra venkovních zápasů. Jak se na ni těšíte?
„Tak já osobně radši hraju doma, mám to tu radši, ale co se dá dělat. Zatneme zuby a budeme se snažit tam vybojovat co nejvíce bodů.“