Milane, jak byste popsal sérii s Ústím nad Labem?
„Osobně bych řekl, že v závěru byla hodně vyrovnaná.“
Co celou čtvrtfinálovou sérii rozhodlo?
„Těžko říct! Trošku jsme soupeři odskočili do stavu 3:1. Pak mi přišlo, že jsme si mysleli, že další utkání bude jednodušší. Z Ústí šly hlasy, že jich je málo a tak dále, což je hrozně hezký, ale na druhou stranu oni měli lehkou hlavu a neměli co ztratit. Navíc mi zápas od zápasu přišlo, že tou hlavou jim šli nohy daleko lépe a my jsme šestý duel de facto vydřeli, i když skončil takovýmto rozdílem.“
Cítili jste za stavu 3:2 velký tlak, protože jste jistě nechtěli další utkání série?
„Přiznám se, že nevím, jak to měli další hráči, ale tlak je jedna věc a člověk pak musí myslet na ten daný zápas. Také záleží, kdo a jak k tomu přistoupí. Navíc člověk už má něco odehraného, tak ví, že žádná série nekončí, dokud tým nemá čtvrtý bod. Také si myslím, že je úplně jedno, jestli série skončí 4:0 nebo 4:2, protože postup je nejdůležitější. Myslím, že naopak, jak jsme měli lehkou základní část, je možná dobře, že nás Ústí trochu prověřilo a doufám, že už nebudeme lehkovážní, protože žádná výhra nepřijde sama.“
Po Ústí nad Labem by mohl Chomutov narazit na Kladno, v němž jste také působil. Navíc se čekalo, že budou oba týmy v baráži a najednou se můžete potkat již v semifinále play-off...
„Kladno si to nějak prodrbalo v závěru základní části, ale co se má stát, to se stane.“
Pro vás by to mohla být hodně emotivní série, když jste v dresu Kladna hrál ...
„Kladno mám rád. Už jsem to říkal několikrát, že rád vzpomínám na štace, kde jsem působil a vždy jsem odcházel v dobrém.“
Znáte se i s Jaromírem Jágrem. Napíšete mu něco, kdyby oba týmy na sebe narazily?
„Nene, on teď učí ty mladé kluky na Floridě, tak si myslím, že toho má sám dost (úsměv).“