Jardo, jste chomutovským odchovancem. Jak vzpomínáte na své hokejové začátky?

„Bylo to fajn. K hokeji mě přivedl táta asi v pěti letech. Poté jsem měl období, kdy jsem vůbec nechtěl hrát hokej, což bylo někdy v první třídě. Nebavilo mě to. Myslel jsem si, že když vlezu na led, tak hned budu bruslit, ale to nešlo. To mě trochu odradilo, ale nakonec jsem se k tomu vrátil a hraju, což je super.“

V Chomutově jste působil do deváté třídy a potom následoval odchod do Litvínova. Je to tak?

„Již v průběhu osmé a deváté třídy mě kontaktoval Litvínov a Sparta jestli bych nechtěl jít hrát tam, ale já jsem chtěl hrát doma. Hrál se zde pouze krajský přebor, tak jsme se rozhodli, že půjdu do Litvínova. Znal jsem tam pana trenéra Hübla staršího a ten mě chtěl, takže nebylo co řešit. Zahrál jsem si dorosteneckou extraligu.“

Jaroslav Kůs
Pozice: útočník
Datum narození: 3. 3. 1990
Výška: 187 cm
Váha: 79 kg
Hůl: levá

V Chomutově:
Zápasy: 31
Góly: 8
Asistence: 9
Body: 17
+/-: -1
Trestné minuty: 12

Litvínov patřil mezi kluby, které dobře pracují s mládeží. Bylo to znát a byla v týmu velká konkurence? Přeci jen jste asi potkal některé hráče, co nyní nastupují za „A“ tým v extralize…

„Konkurence tam byla opravdu veliká. Nakonec se mi povedlo prosadit se do týmu, ale nebylo to lehké. Byli jsme výborná parta. Povedlo se nám dostat se do třetího kola play-off, takže super. První rok v dorostu byl opravdu vydařený. Pamatuji si například Honzu Bojera, který teď nastupuje za áčko.“

V sezoně 2008/2009 se juniorská extraliga vrátila zpět do Chomutova a vy s ní. Bylo to rychlé rozhodnutí, vrátit se zpět domů a pomoci týmu?

„Určitě ano. Hrál jsem už v první lize, protože v Litvínově jsem se nedostal do sestavy, a pak mě kontaktoval pan Kašpárek, jestli bych nechtěl jít zpět. Byly zde velké ambice, juniorka postupovala do extraligy, takže jsem neváhal ani chvilku.“

Jak vzpomínáte na první rok v extralize v chomutovském dresu? Byli jste nováčkem, který se prokousal do play-off, navíc vy sám jste posbíral přes 30 bodů.

„Byla to skvělá sezóna, měli jsme výbornou partu. Nebyl jsem jediný, kdo na tom byl bodově dobře. Bylo nás tam víc. Hráli jsme první kolo play-off se Zlínem, ale smolně jsme prohráli. Bylo to v Chomutově na nájezdy, kde to beru trošku na sebe, protože jsem trestné střílení neproměnil, ale to se stává. Celkově jsme byli spokojeni, protože zde extraliga zůstala a ještě jsme si zahráli ve vyřazovacích bojích.“

Současně jste si v oné sezóně odbyl debut v chomutovském „A“ mužstvu. Jak na tento okamžik vzpomínáte?

„Bylo to za pana Pešouta. Hrál se zápas v Mostě a byla to taková první oťukávaná. Byl jsem na ledě asi pět minut, ale jsem za tu šanci moc rád. Mohl jsem být na ledě s Miro Hlinkou nebo jinými hráči, takže super zážitek a výborná zkušenost.“

Další ročník byl v juniorském týmu opět ještě bodově plodnější, navíc vám vynesl hned patnáct startů v první lize. Byla to pro vás prozatím nejúspěšnější sezona?

„Zatím asi ano. V juniorce to klapalo, byl tady super mančaft. Možná nakonec nebyl takový úspěch, jaký se čekal nebo na jaký jsme měli, ale sezóna fajn. V prosinci si mě vytáhl pan Rulík do áčka a to bylo další plus. Určitě skvělá sezóna.“

Podařilo se vám vstřelit první branku mezi dospělými. Vybavíte si, proti komu to bylo a na kolik vás do klubové kasy přišla?

„Bylo to v Benátkách. Bylo tam asi mínus deset stupňů, takže nic moc. David Hájek vystřelil od modré a já jsem to dorazil. Vyšlo mě to asi na pět set nebo tisíc korun, teď si nejsem jist. Nějaký poplatek ale určitě byl (usmívá se).“

Stále jste byl junior a nejednou seděl v kabině po boku s Radkem Dudou nebo chomutovskými odchovanci Stanislavem Mikšovicem a Petrem Jírou, které jste jistě jako žák sledoval z hlediště. Jaký to byl pocit?

„Bylo to hezké. Chodil jsem se na ně dívat už jako malý kluk. Péťa Jíra a Standa Mikšovic, ty jsem pořád sledoval. To, že tu byl Radek Duda a další hvězdy, tak to bylo jedině super. Mohl jsem se od nich jen učit, jak na ledě, tak i na suchu nebo v kabině. Výborná zkušenost. Komukoli jsem řekl, že bych potřeboval pomoct, tak nebyl problém.“

V letošní sezoně jste se již zabydlel v chomutovské sestavě a daří se vám. Jste sám se sebou spokojený?

„Celkem ano. Někdy to není úplně dokonalé, ale zatím si myslím, že to je dobré.“

Pomáhají vám zkušenosti z dospělého hokeje v juniorském týmu?

„Snažím se aplikovat v juniorce to, co se naučím v chlapech. Chci, abych byl v juniorce znát a byl bodově úspěšný. Moc chci juniorce pomoci, hlavně herně je to potřeba.“

Juniorce opět pomáháte se záchranou. Je velká škoda, že tým o pár bodů neproklouzl do play-off?

„Škoda to je. Během sezóny bylo hodně zápasů, kde jsme mohli vyhrát. Poté přišel nový trenér a hodně se to zvedlo. Nějaký náskok máme a já doufám, že to udržíme. Určitě nechci být podepsaný pod tím, že chomutovská juniorka sestoupila.“

Čeho byste chtěl v budoucnu dosáhnout?

„Moc neřeším budoucnost. Teď se chci hlavně chytit stabilně v mužstvu pro play-off a postoupit do extraligy.“