Co vás přimělo intenzivněji se zapojit do dění
v klubu? Byly to zprávy o ekonomických problémech?
„Finanční situaci klubu jsem samozřejmě vnímal, v médiích toho proběhlo
poměrně dost. Musím ale upřímně říct, že čistě z pohledu rodiče se to na
fungování mládeže v průběhu sezóny neprojevilo. Před sezónou se sice
udělalo pár úsporných opatření, to se částečně kompenzovalo volnými vstupenkami
pro kluky na hokej, ale v sezóně fungovalo vše, jak má. Protože se o fungování spolku a mládeže jakožto zákonný zástupce
hráčského člena zajímám, nemohlo mi ale uniknout, že v sezóně bylo velmi
blízko odebrání statutu akademie a po sezóně pak odešel kondiční trenér
mládeže. Dostávali se ke mně informace o dlužných výplatách trenérům, rodiče
začali mluvit o přestupech do jiných klubů, mimo jiné i z důvodu toho, že
neměli žádné informace a situace se nezdála být vůbec růžová.“
To
všechno spustilo váš zvýšený zájem nebo přišla nějaká pověstná „poslední
kapka“?
„Na jednání zastupitelstva města Chomutova ze dne 4. května 2020 zastupitelé
rozhodli, že Piráti Chomutov z.s. neobdrží z dotačního programu ‚Sport
a volný čas 2020’ žádné finanční prostředky na provoz spolku z důvodu
nesplněných zásad pro poskytování dotací. To byl vlastně spouštěč všech těch
událostí, které následovaly, protože bylo reálně ohrožené fungování chomutovské
hokejové mládeže v následující sezóně.“
Jaké kroky jste tedy učinil?
„Se souhlasem jednotlivých vedoucích mládežnických mužstev jsem pak s dalšími
zástupci hráčských členů a trenéry požádal o schůzku primátora města, které bylo
vždy významným partnerem a podporovatelem chomutovské hokejové mládeže. Chtěli jsme
město požádat o pomoc při řešení vzniklé situace vyvoláním společného jednáni zástupců
města, rodičů a vedení spolku v co nejbližším možném termínu, na kterém
bychom se společně pokusili dohodnout další kroky, které by vedly k nápravě
tehdejšího stavu. A také jsme se chtěli dozvědět pravé důvody, proč spolek
neobdržel dotace. Na jednání se zástupci města jsme se poté dozvěděli, že dotace
nebyla udělena z důvodu nesplněných podmínek pro udělování dotací ze strany
Piráti Chomutov z.s., protože má závazky po splatnosti vůči organizacím města. Kvůli
těmto chybám se spolek stal dlužníkem u stabilně největšího partnera mládeže,
přestal splňovat podmínky pro získávání dotací, kromě této nemohl už
v průběhu sezóny požádat o dotaci na akademii a v podstatě odstřihnul
mládež od veřejných peněz. V celkové sumě se jednalo o zhruba sedm milionů
korun, to je částka pro fungování mládeže opravdu zásadní. Z toho bylo
necelých dva a půl milionu prozatím alokováno na městě a získání této dotace
bylo možné jen v případě, že zapsaný spolek vyřeší svoje pohledávky vůči
městu, což jsme intenzivně s kolegy několik týdnů řešili, a i díky
vstřícnosti organizací města se nám podařilo dotaci ve výši 2,4 miliónu získat.
Dotace pro akademii cca 4.6 miliónu už bohužel zpětně získat nešlo, ale uděláme
vše potřebné, aby na ní v příštím roce spolek dosáhl.“
Vzhledem
k tomu, že se v poslední době potkáváme poměrně intenzivně, vím, jak
zapsaný spolek vnímáte. Už jste to naznačil i na mimořádné členské schůzi nebo
setkání s fanoušky. Prozraďte to však těm, kteří ani na jedné akci
nebyli...
„Vycházím z toho, že spolek je zvláštní forma právnické osoby určená pro
samosprávné a dobrovolné sdružení osob vedených společným zájmem. V našem
případě je tedy spolek sdružení hráčů, které zastupují jejich rodiče a vedení
spolku má mimo jiné zajišťovat všechno potřebné pro činnost svých členů. Pokud
se vedení spolku nechová, jak by se chovat mělo, měli by mít jeho členové
možnost zjednat nápravu, popřípadě za sebe zvolit zástupce, který by na
fungování spolku dohlížel, nebo se na vedení aktivně podílel. Tím zástupcem by
měl být vybraný zákonný zástupce hráčského člena spolku, tzn. rodič hráče. I
když tenhle model není v českém prostředí úplně běžný, přijde mi to jako
dobré řešení a třeba se námi budou některé spolky inspirovat. Mládež je
financovaná hlavně pomocí veřejných financí a rodiče, kteří se podílejí cca z
jedné pětiny, rozhodně budou mít zájem na tom, aby se dobře jednalo s partnery,
správně hospodařilo a i sportovní cíle budou logicky maximální.“
Občas čtu názor,
že rodiče by ve vedení klubu být neměli, neboť občas mohou být ambicióznější,
než je zdrávo. Co vy na to?
„Tátů, kteří mají kluky v klubech, kde nějak působí, nebo klubům
pomáhali, je spousta. Většinou jsou to trenéři stejně jako u nás. Bez nich si
nejen u nás v klubu neumím v současnosti fungování mládeže představit. Teď
je například rodič zároveň členem výkonného výboru i šéftrenérem. A není to
první ani poslední otec hráče, který se u nás podílí na fungování klubu. Někdo
může namítat, že rodiče jsou ve vedení, nebo kontrolním orgánu spolku jen kvůli
prospěchu svých dětí, že můžou ovlivňovat trenéry atd. To si samozřejmě lidé
myslet můžou a věřím, že někteří myslet budou, stejně jako že trenéři protěžují
své kluky a každý podnikatel je automaticky zloděj, řemeslník šidí materiál,
státní zaměstnanec je lempl, politik krade atd. Jsou to názory, které k téhle
době bohužel patří. Já si o nás na facebooku dokonce přečetl, cituji: kolik že
si z dotací naškrábne nové vedení do kapsy. Občas se nedivím těm, kteří nechtějí
pomoct a raději budou mít klid, nestojí jim to za to. Lidem se prostě někdy
nezavděčíš. Já za sebe musím ještě jednou zdůraznit: Kdo jiný by měl mít větší
motivaci, aby spolek jeho dětí fungoval, jak má, než jeho rodič. A pokud
fungovat nebude, od toho jsou pak stanovy spolku a mechanismy, jak to napravit.
Jednou z novinek jsou i změněné stanovy. Co nového
v nich lze najít?
„Po zapsání změn na rejstříkovém soudu se zveřejní nově schválené
stanovy, které otevírají dveře všem, kteří se chtějí aktivně podílet na chodu
spolku. Nebylo to úplně lehké, doteď byl podle minulých stanov spolek prakticky
uzavřený. Byl to ten hlavní úkol, který jsem si směrem k mládeži dal a ve
spolupráci s ostatním kolegy jsme ho dotáhli do konce. Spolek se díky
novým stanovám ‚otevřel’ pro další řádné členy. V jeho vedení budou zákonní zástupce
hráčského člena, to samé v kontrolním výboru, který se nově zřídil. Změnilo
se i jednání jménem spolku, od teď půjde o kolektivní statutární orgán, spolek
bude mít nově předsedu a dva místopředsedy. V kontrolním výboru pak budou
zástupci členů spolku, kteří se nechtějí aktivně podílet na řízení spolku, ale
chtějí ho kontrolovat. Budou moci kontrolovat účelné nakládání s finančními
prostředky, vše bude muset být maximálně transparentní.“
Mluvíte
stále o mládeži, ale co seniorský hokej?
„V současnosti
podle mě není úplně šťastné, že je mládež a seniorský hokej jeden subjekt. Moje
představa je, že to tak v budoucnu nebude, to je i dle mého názoru ten
cílový stav změn, které se budou dít. Dva subjekty, dvě oddělené ekonomiky,
samozřejmě od juniorky provázané s áčkem atd. Určitě to ale do té doby nebude tak,
že někdo ze zástupců hráčských členů spolku bude řídit klub nebo vybírat hráče a trenéry áčka. K těmto
věcem spolek musí mít manažera jako zaměstnance, který dostane pověření
v rámci smlouvy nebo plné moci. Jinak to vzhledem k variantě hraní
seniorské soutěže pod zapsaným spolkem samozřejmě nejde. Po oddělení seniorského týmu do samostatného subjektu, se budou
zástupci hráčských členů aktivně podílet opravdu už jen na fungování spolku,
tj. mládeže.“
Z vašich
slov je jasně patrné, že vám jde hodně o žákovské týmy, u kterých se
pohybujete. Kde vidíte prostor pro zlepšení?
„Chtěl bych zlepšit hlavně komunikaci směrem k vedoucím mužstev. Víc
propagovat práci s mládeží, kdy bych chtěl zapojit jednotlivé vedoucí
mužstev na tvorbě obsahu webu nebo alespoň v jeho sekci věnované žákovským
kategoriím. V mládeži se tady udělalo za poslední dobu spousty dobrých
věcí. Piráti několikrát získali titul v extralize juniorů, vychovali jsme
hráče do NHL, máme tu špičkové podmínky a kvalitní trenéry. V žákovských
kategoriích máme nejlepší týmy nejen v Ústeckém kraji, ale dle mého názoru
to málo „prodáváme“, přitom se tím můžeme právem chlubit. Chybí nám také
jednotný koncept turnajů pro žákovské ročníky. Mám představu o turnajích
‚obročníkových’ s tím, že bychom se odpíchnuli od sedmáků, kteří létají do
Kanady. Takže osmá, šestá, čtvrtá a druhá třída turnaje doma, třetí, pátá,
sedmá a devátá venku. Uspořádat ročně čtyři turnaje bychom měli zvládnout
finančně i časově. Ven můžou kluci jezdit nebo létat také na pravidelné turnaje,
nádherná je Riga, jsou turnaje ve Finsku, Švédsku atd. Pro malé kategorie je
krásný turnaj v Maďarsku. Ano, stojí to peníze, ale když rodiče ví, že kluk
poletí v sedmé třídě do Kanady, můžou na to našetřit, říct strýčkovi,
dědovi... Vidím určité mezery v tréninkových pomůckách, těmi bude
potřeba mládež dovybavit. Jelikož působím v oblasti IT, chtěl bych také
zapojit nové moderní technologie do výchovy hráčů a jejich komfortu. Tohle vše
ale záleží na tom, kolik se povede sehnat financí od partnerů.“
S jakým
předsevzetím vstupujete do výkonného výboru zapsaného spolku?
„Chtěl bych spojit všechny ty nádoby – rodiče, hráče, trenéry, vedení – a mít
tady rodinnou atmosféru. Máme v tom velký dluh každý vůči každému, všichni
můžeme udělat pro druhé víc. Rodiče můžou udělat pro klub víc než dovézt kluka
na trénink. Hráči můžou lépe trénovat, když budou mít ‚odměnu’ v podobě občasné
přítomnosti hráče áčka na tréninku. Trenéři budou mít větší chuť a zápal, když
jim občas poděkují rodiče za jejich práci a budou včas zaplacení. Vedení, když
bude komunikovat více s rodiči, zase je to potěší. Pojďme vymyslet, jak to
udělat pro všechny maximálně příjemné, když nás to bude všechny bavit, půjde
všechno líp. Tomu věřím. Nápadů mám dost, práce v sezóně bude taky dost,
pokud nám bude chtít kdokoliv pomoct, budeme rádi a nikoho neodmítneme.“