Juraji, soupeř si z Chomutova odváží všechny body. Co utkání rozhodlo?
„Možná se to celé zlomilo v jejich přesilové hře, když jsme dostali gól. Potom jsme trochu vypli. Nehráli jsme, co jsme hrát chtěli a soupeř vstřelil další branku. A to už se těžko dohání. Ačkoliv se nám v minulé sezóně dařilo otáčet zápasy, tentokrát jsme takové štěstí neměli.“

Pro vás je to třetí domácí prohra v řadě. Je to jen náhoda?
„Nevím, už jsme to i probírali v šatně. Nemyslím si, že by to pro nás bylo něčím jiné, prostě nám to zatím nesedí. Možná venku hrajeme zodpovědně, ale doma se necháme strhnout.“

Od začátku se hrálo ve velkém tempu. Nepřekvapilo vás to?
„Mně se naopak zdálo, že to žádné tempo nemělo. (směje se) Z tribuny to ale vždy vypadá jinak. Spíš jsme čekali, že na nás budou čekat ve středním pásmu, ale oni po nás šli hned, jakmile jsme získali puk. To nás trochu zaskočilo, ale jinak si myslím, že se zápas dal v pohodě vyhrát. Bohužel jsme udělali zbytečné chyby. Dívali jsme se na jejich hru na videu, ale proti tomu se špatně hraje. My hrajeme podobně.“

Věděli jste, že Mountfield přijede do Chomutova s velmi obměněným kádrem? Přivedli několik posil...
„Nechci shazovat jejich kvalitu, ale mám pocit, že jsme už potkali silnější soupeře. Týmy jsou vyrovnané a rozhodují maličkosti. Poslední může klidně porazit prvního. Před sezónou vyměnili spoustu hráčů. Ono to je asi někdy spíš na škodu.“

Zaregistroval jste v první třetině až podezřelé ticho v hledišti a onen nápis v domácím kotli?
„Nápis jsem viděl, takže mi docvaklo, o co jde. Ale povězme si upřímně, že fanoušek by měl přijít na stadion, aby povzbuzoval svůj tým. Pokud chce vulgárně nadávat, může se jít vykřičet do lesa. Jsou tu i malé děti a bylo by smutné, kdyby to musely poslouchat.“