Už to vypadalo na slibně rozehraný zápas, nakonec neberete ani bod. Jak moc tato porážka bolí?
„Nevím, co na to říct. Tohle se mi stalo snad jen jednou v životě, když jsem hrál za dorost. Absolutně nemám slov.“
Co se stalo v poslední třetině? Najednou vám chyběl pohyb a zbytečně jste faulovali…
„Dlouho jsme nezažili chuť vítězství. Tady jsme vedli o tři góly, byl to téměř vyhraný zápas a my se z toho sesypeme.“
Co se dělo v šatně po zápase?
„To nechtějte vědět. Takové věci by měly zůstat v kabině, takže bych to nechtěl rozebírat.“
Chomutov je na posledním místě tabulky, co jste si do tohoto zápasu řekli?
„Trenéři nám říkali, že nemáme co ztratit, hrajeme o čest. Měli bychom se něčeho chytnout, ale jak jinak se zvednout, než za vedení 3:0? Po dlouhé době přišlo zase hodně lidí. Nevím, co na to říct.“
Čím si to vysvětlujete, že jste v poslední třetině nedokázali udržet nervy na uzdě a nabídli Pardubicím několik přesilových her?
„Kdybych to věděl, řekl bych to v kabině a nějak bychom to společně probrali. Jsem tu sice jen chvíli, ale nic nechci házet na druhé. To, co jsme předvedli, byly opravdu školácké chyby.“
O baráži je i přesto ale ještě brzy mluvit…
„O baráži mi nic neříkejte. Bůh ví, co bude za dva měsíce, stát se může cokoli. Je to na nás. Nemůžeme se dívat na ostatní týmy, jak hrají, zabrat musíme my.“