Play off se v první lize poprvé hrálo v sezóně 1999/2000 a Chomutov s v něm hned vydobil nálepku neoblíbeného soupeře. Jako vítěz základní části přejel Opavu 3:1 a Mělník 3:0. Ve finále se pak utkal s Duklou Jihlava. „Na tuhle sérii moc rád nevzpomínám, protože jsme měli našlápnuto na lepší výsledek. Vedli jsme 2:0 a byli jsme krůček od baráže s Vítkovicemi, které se nás tehdy báli, bohužel to nevyšlo,“ lituje Stanislav Mikšovic.

Úžasný sen i tvrdá realita roku 2001

Typický zarputilý výraz ve tváři.

O rok později se chomutovská cesta ještě o kousek prodloužila. Čtvrtfinále s Pískem 3:0, s Rosicemi 3:1 a hurá do finále s Libercem. Skvělá atmosféra, nabité stadiony, góly, drama, tvrdé střety. Play off se vším všudy. Chomutov famózně otočil první utkání proti Bílím Tygrům z Liberce a další průběh série už měl jasně ve své moci – 3:0. Na prahu extraligy je čekal nedaleký sok Karlovy Vary. Bohužel po pohádkovém play off poznali hráči KLH tvrdou realitu velkého hokeje. „Ten kdo to viděl a zažil jako já, tak ví, že to nemělo s hokejem nic společného,“ říká s marným výrazem ve tváři chomutovský bojovník.

V prvních dvou letech od zavedení vyřazovacích bojů poznali fanoušci bílomodrých barev oba možné vrcholy a bohužel to někteří začali považovat za standart. A zájem veřejnosti o běžné zápasy hodně opadl. „Chomutov od té doby, co je v 1.lize, hraje na špičce tabulky a vždycky chyběl jenom krůček k postupu. Proto mi tady lidé trochu chybí. Samozřejmě to „zdravé jádro“ je tady skvělé, ale na město jako Chomutov je 2000 lidí na play off málo,“ lituje útočník s číslem 44.

Nejsilnější zážitek: České Budějovice

Právě Stanislav Mikšovic spolu s Bouškem, Šípem a Jírou tvoří kvarteto hráčů, kteří pamatují všechny tyto příběhy. Jedním z nejsilnějších zážitků byl rok 2005 a úžasný projev severočeské odhodlanosti. „Postoupili jsme tehdy ve čtvrtfinále přes Hradec 3:2 a do Budějovic jsme jeli s tím, že si chceme zahrát pořádný hokej a užít si to. Měli jsme velmi dobře sestavený tým, byli tady hokejisti, kteří uměli dát gól a nechyběli ani poctiví bojovníci,“ vzpomíná Mikšovic a dodává : „Pro mě osobně nejsilnější zážitek. Chybělo nám snad ještě míň, než štěstí, abychom postoupili přes tak hvězdný tým. Od začátku z nás měli strach, neporazili nás ani jednou v základní hrací době. První zápas jsme prohráli na nájezdy, druhý jsme vyhráli. Kdybychom se vraceli domů za stavu 2:0, bylo by to asi o něčem jiném.“

Ovšem také v hokeji je chléb o dvou kůrkách. Abychom mohli správně docenit úspěchu, musíme poznat také hořkost neúspěchu. Ta byla symbolem roku 2006, kdy Chomutov poprvé neprošel přes čtvrtfinále a vypadl s Mladou Boleslaví výsledkem 0:4 na zápasy. „Myslím, že to bylo první velké zklamání. Před tou sérií jsem předpovídal, že se dostaneme daleko, ale bylo to přesně naopak,“ vypráví 34ti letý útočník. „Měli jsme čtyři vyrovnaný pětky, ale až příliš jsme spoléhali jeden na druhého. Parta netáhla za jeden provaz a vázla komunikace, ale zase nás to vrátilo zpátky na zem a rok na to jsme podávali super výkony.“

Krajské derby o vstupenku do extraligy

Snad bude letos gólové radosti co nejvíce.

Tím se dostáváme k loňské sezóně, v níž Severočeši opět dokázali, že předchozí rok byl opravdu jen výjimečný. Zuby si na nich vylámala Kometa ve čtvrtfinále i Hradec Králové v semifinále. „Hlavně s námi v play off nikdo nepočítal. Od začátku každý favorizoval Boleslav, Ústí a Brno a Chomutov byl až ten čtvrtý nebo pátý. Ale my jsme hráli výborně a procházeli jsme to úplně suverénně. Krom jednoho zápasu v Hradci Králové nebylo co řešit.“ Finále se pak odehrávalo čistě v duchu krajského derby s Ústím. A hrálo se o přímý postup do nejvyšší soutěže. „Ústí rozhodně nebylo lepší soupeř. Ten pátý zápas u nich už byl hodně těžký. Byli jsme zklamaní z toho, že se nám to nepovedlo ukončit doma. Určitě jsme to nevzdali, ale zase jsme brzy prohrávali 2:0 a Ústí už pak jenom bránilo. Škoda.“

Letos je Chomutov v play off již podeváté, ale vstupoval do něj s úplně novým pocitem. Těsně před jeho startem se před hráče postavil nový kouč, což u fanoušků vyvolalo bouřlivé debaty. „Změna trenéra takhle těsně před vrcholem sezóny určitě není úplně nejlepší. Ale na druhou stranu je to sport a nejsme první, komu se to stalo, viz Mladá Boleslav nebo Ústí. Jak se ukázalo, nám to neuškodilo. Samozřejmě začátky byly takové rozpačité, ale pak se ukázalo, že když je dobrá parta, která jde za tím trenérem, tak to funguje,“ uklidňuje Mikšovic.

První krok zvládla skupina Martina Pešouta na výbornou. K sérii s Vrchlabím Mikšovic řekl: „Vrchlabí rozhodně nebyl jednoduchý soupeř a my jsme je porazili 4:1. Kdyby nám to někdo řekl na začátku série, brali bychom to všemi deseti.“ První krok je tak za námi, ale věřme, že další spousta tvrdých a úspěšných bitev nás ještě čeká. „Je to ještě hodně daleko, musíme jít krůček po krůčku. Samozřejmě finále a baráž je sen každého hokejisty, takže kdyby se to povedlo, bylo by to super.“