Michale, jak se
zrodil váš příchod zpět do Chomutova?
„Seběhlo se to hlavně kvůli tomu, že už jsem chtěl být doma a jak to tady
dopadlo. Chtěl jsem pomoct taky proto, že jsem tu v létě trénoval
s klukama jako Kuba Lauko, David Kämpf nebo Kašouni. Každé léto se tu
takhle scházíme a na mě to letos trochu padlo. Roli hrála i rodina, protože
manželka se synem se mnou v Německu nebyly. A dost k tomu pomohl taky
Covid, protože se neustále zavírají hranice. Nechtěl jsem riskovat, že se
rodina nedostane za mnou nebo já za nimi. Tak jsem se domluvil s vedením a
budu hrát tuhle sezónu doma.“
Těšíte se, až budete
moct poprvé skočit na led v dresu áčka mateřského klubu?
„Těším se hodně, protože začátek jsem nestihl kvůli vyřizování papírů kolem
návratu z Německa. Kluci odehráli dva mistráky, a pak se soutěž a vlastně celý
sport zastavily, takže teď se těším, až se to zase rozjede.“
Pro vás půjde také o
premiéru v barvách Pirátů, jelikož jste odcházel v sezóně před
rebrandingem klubu. Uvědomil jste si to?
„Musím se na rovinu přiznat, že po přejmenování klubu jsem si k Pirátům
musel najít cestu. Miloval jsem staré KLH, ve kterém jsem vyrůstal. Nicméně
jsem se tu pohyboval od začátku pirátské éry. Hokejem žiju, takže jsem chodil
na zápasy mládeže a skoro všechny tréninky áčka. Tím jsem k Pirátům
přilnul, i když je to pro mě takové jiné. Zažil jsem starý název i starou
‚stodolu‘, tohle už je vytuněné a posunuté na jiný level. Zlepšilo se zázemí i
další věci, což je v nejen v hokeji přirozený vývoj. Je potřeba jít
ve správný moment kupředu, takže i já jsem teď Pirát.“
Momentálně se
nehraje, ale jednou na první zápas v áčku dojde. Co pro vás bude znamenat?
„Tohle pro mě bude hodně zvláštní, protože jsem se v minulosti několikrát
pokoušel dostat v Chomutově nebo v Kadani do áčka. Chtěl jsem zkrátka
zpátky do Čech už dřív, ale nikdy nepřišla nabídka nebo pro mě nebyla
v Kadani akceptovatelná. Tuším, že loni jsem chtěl absolvovat zkoušku
v Chomutově, jestli bych na to měl, ale ani to nedopadlo. Teď pro mě bude
zápas za áčko obrovský zážitek. Hlavně to bude doma, takže rodiče, manželka se
synem ani kamarádi nebudou muset nikam jezdit. Doufám, že si to užiju.“
Tušíte, co vás v krajské lize čeká? Třeba i ve srovnání
s čtvrtou a pátou nejvyšší soutěží v Německu...
„Kraj jsem hrál někdy v dorostu, takže s ním nemám moc zkušeností a
tím pádem moc nevím, co mě čeká, i když první dva zápasy jsem viděl. Můžu tak
srovnávat s tím, co jsem zažil v Německu na ledě a tamní čtvrtá liga
je kvalitní, ať se to někomu líbí nebo ne. Jsou tam hráči, kteří by mohli
v klidu hrát vyšší soutěže, jenže nedostanou prostor. Navíc v Německu
mají jiné nastavení, tam je na prvním místě škola. Hokej je až teprve za ní,
takže plno dobrých hráčů skončí právě proto, že se zaměří na školu. Se spodkem
páté ligy by současný chomutovský tým určitě vyhrával a možná i velkým
rozdílem, s horní polovinou už by záleželo, jak by to každému mančaftu
v daný den sedlo. Bez šance bychom ale podle mého nebyli.“
Předpokládám, že řadu
nových spoluhráčů znáte nebo jste s nimi hrál. Je to tak?
„Rozdělil bych to do několika věkových kategorií. (usmívá se) Jako malý jsem
objížděl zimáky v republice s Kubou Chrpou. Je sice mladší, ale naši
tátové nás brali na tréninky mimo Chomutov. Pak je tu můj nejlepší kamarád
Jarda Kůs, který mi byl i za svědka na svatbě. Známe se odmalička a prožili
jsme toho spolu hodně v hokeji i mimo něj. Těším se, že si spolu zase zahraje.
No a pak jsou tu lidi, které jsem jako malý obdivoval. Když přišel do Chomutova
Angel Krstev jako mladý hráč, byl jsem dítě a on pro mě byl vzor. Jsem rád, že
si s ním teď zahraju. Nicméně znám v podstatě celý mančaft, takže
budu rád, že si zahraju s klukama, které znám a mám je rád. Je tu super
parta, takže už chybí jen to znovu rozjet a dotáhnout do konce, co jsme si před
sebe dali.“
Zmínil jste, že chcete aktuální sezónu strávit doma. Máte
představu, co bude dál? Může být váš návrat dlouhodobější?
„Hodně bude záležet na mně samotném. Pořád je mi ‚teprve’ třicet, ale
v Německu jsem hrál čtvrtou a pátou ligu, u které se muselo pracovat,
takže kondičně na tom nejsem, jak jsem býval. Budu se snažit pořádně
potrénovat. Kdyby se postoupilo a já dostal šanci, abych hrál druhou ligu tady
doma v Chomutově v kombinaci s nějakou menší prací, určitě bych
zůstal. Teď je ale předčasné cokoliv k tomu říkat, protože nikdo
z nás neví, co bude. Můžu se zranit, což snad nepřijde, a skončím. Nebo může
přijít laso z Německa za výborné peníze a já to kvůli rodině budu muset
vzít. Každopádně prioritou je pro mě zůstat v Chomutově.“
Jak dlouho jste nebyl na ledě v pořádném zápřahu?
„Vezmu to trochu zeširoka. V Německu jsme skončili někdy v polovině
března a já se hned odstěhoval do České republiky, kde bylo všechno zavřené.
Jakmile to šlo, byl jsem na ledě v podstatě ob den – třikrát čtyřikrát
týdně. Když jsem ráno chodil s klukama z NHL, měl jsem vlastně dvě
fáze, takže jsem občas musel vynechat, protože kluci ze zámoří jsou přece jenom
trochu rychlejší. (směje se) Na ledě jsem byl často, protože bez toho nemůžu
být. Teď sedím doma a cítím na sobě, že potřebuju na led. Nemám problém uspat
syna a v devět nebo v deset večer jít na led. V létě jsme hráli
na celé hřiště, což byl docela zápřah. Navíc se hrálo o to, kdo bude platit,
takže to mělo grády. Klasické tréninky jsem zažil až v áčku, kde tomu dal
Marčus řád.“
Mistrovský nebo
přípravný duel jste nehrál osm měsíců. Chybí vám zápasy?
„Musím se přiznat, že jsem nikdy nepatřil mezi tréninkové koně. Existují hráči,
kteří dřou na tréninku, ale v zápase to tolik neprodají. Jak se znám,
chodil jsem domů s modřinami, protože v zápase jdu do všeho po hlavě.
Nechci, aby puk skončil v naší síti, takže blokuju střely. Dá se říct, že
určitá míra bolesti a zápasový zápřah mi chybí.“
Co ještě od vás mohou
fanoušci na ledě čekat?
„S věkem se i já měním. Kdysi jsem sbíral hodně bodů, i když to tak podle
statistik úplně nevypadá, protože jejich vedení v soutěžích, které nejsou
tolik na očích, je katastrofální u nás i v Německu. Když jsem v klidu
a nestresuju se, mám podle mého dobrou rozehrávku, umím číst hru a občas se
porvu, protože to mám rád. (usmívá se) Taky hodně hraju do těla, i když věkem
už to nepraktikuju tolik, protože to o to víc bolí, přestože mi bolest ze
zápasů nevadí.“
To vypadá, že zápasy
v krajské lize vám budou vyhovovat. Každý se bude chtít proti Pirátům
vytáhnout, což ukázalo hlavně první střetnutí...
„Viděl jsem zápas v Kadani, který byl na ledě plný emocí. Osobně si
myslím, že by to takhle mělo být. I v jiných soutěžích nebo zemích to
v zápasech sousedících klubů na ledě jiskří. Diváci chodí, protože chtějí
vidět rivalitu a tyhle vyhrocené zápasy. Počítám, že s Kadaní, Kláštercem
a možná i s Lounama to bude zkrátka vyhrocené.“
Jak snášíte aktuální
situaci kolem epidemie koronaviru?
„Popravdě? Jsem z toho úplně hotovej. Kvůli návratu do Čech ještě nemám
pořádně práci, takže jen sedím doma. Doléhá to na mě, protože jsem zvyklý být
pořád na zimáku, jak už jsem říkal. Kvůli současným opatřením musím jen sedět
doma, ale na druhou stranu trávím čas s rodinou, takže se tím trochu
kompenzuje doba, kdy jsem byl v Německu a nebyl jsem s manželkou a se
synem.“