Rozhovory

Chomutovští myslivci ještě nevynechali zápas. „Člověk musí být zdravý,“ shodují se Poletín a Koblasa

Napsal 15.3.2018 Libor Kult
C h o m u t o v - Podobně jako řada dalších posílili Piráty před nejlepší sezónou v novodobé historii a v chomutovském dresu kroutí druhý rok. Útočníci Michal Poletín a Petr Koblasa jsou však výjimeční tím, že od příchodu na sever Čech v Tipsport extralize ještě ani jednou nechyběli v sestavě. Nebýt závěrečného kola základní části 2016/2017, kdy dostali zkušení hráči volno, protože pozice týmu už se nemohla změnit, doplnil by je ještě Ivan Huml. Tak jsou „železní muži“ dva a kromě výdrže na ledě je spojuje ještě vášeň pro nimrodství.

Aktuálně jejich série šestadvacetiletého Michala Poletína a čtyřiadvacetiletého Petra Koblasy čítá 124 startů v mistrovských utkáních, takže na konci skupiny o umístění bude toto číslo o tři duely vyšší. Všichni věří, že další pokračování přijde až v nadcházejícím ročníku tuzemské elitní soutěže.

Jaký je recept, aby hráč za dvě sezóny odehrál všechna střetnutí?
P.K.: „Nezranit se. (směje se) Samozřejmě to nechci zakřiknout, ale vyhýbala se nám zranění a nepotkaly nás ani dlouhodobé virózy. To bych viděl jako hlavní důvod.“
M.P.: „Já to vezmu z druhé strany. Člověk musí přijít na to, kde nabral imunitu, aby se mu vyhýbaly nemoci a zranění. (směje se) Ale vážně. Jak říkal Petr, je to o tom, aby vydrželo zdraví. Taky musí mít člověk štěstí, aby byl nominovaný do sestavy.“

Michal Poletín a Petr Koblasa s úlovkem z lesa

Kdy nejvíc byla vaše série v ohrožení?
P.K.: „Těžko říct. Za ty dva roky jsem naštěstí neměl žádný náznak delšího zdravotního problému, takže největší ohrožení bylo z pohledu výkonnosti, že bych se nedostal do sestavy. Párkrát jsem se ve čtvrté lajně ocitl, ale věřil jsem, že budu nominovaný i k dalšímu zápasu.“
M.P.: „Loni jsem tam nějaké dvoudenní virózy měl, ale naštěstí vyšly na dobu, kdy jsme nehráli. Stalo se, že jsem přišel po zápase úplně hotový a den nebo dva jsem ležel. To jsem se trochu bál, že zápas vynechám. A pak ještě hrozilo, že nebudu nominován k poslednímu zápasu loňské základní části, ale trenéři rozhodli, že nastoupím.“

Jedná se o vaši nejdelší série startů bez přerušení?
P.K.: „Jednoznačně. Ve Varech jsem ani jednu sezónu neodehrál celou. Nestalo se mi, že bych hrál pravidelně každý zápas.“
M.P.: „Nechtěl bych kecat, ale myslím, že bude nejdelší. (přemýšlí) V Plzni jsem určitě nějaké zápasy vynechal a předtím na Slavii jsem tutově nějaké zápasy taky neodehrál. Jednou jsem měl něco s ramenem, kdy jsem byl mimo asi měsíc a půl. Takhle dlouhou sérii jsem nejspíš ještě neměl.“

Když jste měli na kontě sto startů bez přerušení, bavili jsme se o tom a zveřejnili příspěvek na sociálních sítích. Vnímali jste to i před tím, že máte odehrána všechna střetnutí?
P.K.: „Věděl jsem, že jsem žádný zápas nevynechal, ale nepřemýšlel jsem nad tím, kolik jich je. Nepočítal jsem to.“
M.P.: „Vůbec mě to nenapadlo. Vím, že loni to bylo skoro sedmdesát zápasů, když se o tom teď tak bavíme. Ale nijak jsem to počítal.“

Kromě dlouhé série bez absence vás oba spojuje také záliba v myslivosti. Petře, vás mám spojeného spíš s rybařením. Jak tedy vzniklo tohle „spojenectví“?
„Myslivosti jsem se věnoval už dřív, ale ve Varech jsem neměl nikoho známého, ke komu bych měl možnost jezdit. Pro mě bylo super, že jsme se tu s Michalem potkali a bere mě s sebou.“

Už máte díky tomu nějakou pořádnou trofej?
„Michal s tátou mi umožnili víc proniknout a poznat kouzlo myslivosti. Mohl jsem ulovit pár kusů, za což jsem samozřejmě moc rád. Dá se říct, že jsem u nich s myslivostí teprve pořádně začínal, takže jsem rád za každý ulovený kus.“

Zasvětil vás i do „starostí“ respektive péče o revír?
P.K.: „Samozřejmě.“
M.P.: „To bylo první.“
P.K.: „Párkrát mě vystřelit nechal, jinak u něj dřu.“ (směje se)

Petr Koblasa a Michal Poletín při výlovu rybníku

Michale, jak vy si pamatujete společné začátky myslivosti?
„Když jsme se tady poznali, seděli jsme asi tři místa od sebe. Pak bylo místo hned vedle mě, tak se ke mně Petr nasáčkoval. (směje se) Nějak jsme se o myslivosti začali bavit a začal se mnou jezdit.“

O Petrovi se ví, že chodí rád na ryby. Co vy? Doprovázíte ho na oplátku?
„Abych pravdu řekl, na ryby jsem chodil už předtím, ale myslivost byla a je na prvním místě. Jednou dvakrát za rok jsme s kamarády vyrazili na víkend někam k rybníku. Staly se i případy, kdy Petr za celý víkend nevybalil rybářské náčiní. (směje se) Přece jen není času tolik, takže beru chytání ryb spíš jen jako doplněk k myslivosti. Ale je hezký v létě vyrazit se stanem a udělat si oheň.“

Když spolu trávíte tolik času, co byste chtěli mít jeden od druhého z hokejových dovedností?
P.K.: „Možná jeho medvědí sílu v předbrankovém prostoru.“ (směje se)
M.P.: „Všechno nebo nic. (směje se) Asi jeho štěstí. Třicet zápasů čekal na gól a teď mu to tam padá. (směje se) Vždycky musí člověk hledat, co jiní umí a může se to od nich naučit. Na druhou stranu Petr je stejně dřevěnej jako já, takže je to jedno.“ (znovu se směje)