Rozhovory

„Nakonec jsem byl stejně nervózní jako v baráži,“ přiznává Stanislav Mikšovic s úsměvem

Napsal 21.4.2016 Libor Kult
C h o m u t o v - Během aktivní kariéry patřil ke stálicím chomutovské sestavy, fanoušci si ho díky výkonům a obětavosti oblíbili. Stanislav Mikšovic neopustil místní hokej ani po odchodu do hokejového důchodu. Na funkcionářském poli se postupně rozkoukával mimo jiné v partnerské Kadani, loni po sezóně pak byl jmenován výkonným ředitelem Pirátů. Po skončení klubového ročníku nastal čas bilancování a srovnávání. Jeden z čelních představitelů klubu se ohlíží za uplynulým rokem, který považuje z pohledu oddílu za úspěšný.

Máte za sebou rok ve funkci výkonného ředitele Pirátů Chomutov. Při nástupu jste hovořil o obrovském rozdílu oproti práci na podobné pozici v Kadani. Potvrdilo se to během sezóny?
„Jednoznačně! Kadaň jede v posledních letech na vlně Pirátů, kteří tam posílají většinu finančních prostředků. V Chomutově jde o obrovskou hokejovou fabriku, která se s Kadaní nedá srovnávat. Tam je rozpočet „desetinový“ než u Pirátů.“

Narazil jste ve své práci na nějakou úplnou novinku, kterou jste předtím v Kadani nepoznal?
„Do detailů jsem poznal, jak funguje financování celé té velké mašinérie. Člověk si pak ještě víc uvědomí, jak moc vděčí chomutovský hokej firmě Noen a rodině Veverkových. Bez nich by to nešlo a klub je s nimi jednoznačně hodně úzce spojený.“

A z hlediska administrativy nebo chodu klubu jste narazil na něco, co jste v Kadani nezažil?
„Řekl bych, že všechno je stejné, jen měřítko je neporovnatelně jiné. Rozhoduje se o stejných věcech, ale tady se každá oblast a každý tým řeší samostatně. Po vzájemné diskuzi pak vznikají rozhodnutí. V Kadani je všechno de facto pohromadě.“

Jak vy osobně hodnotíte sezónu 2015/2016?
„Vnímám ji jako obrovský úspěch. Jsem rád, že jsem mohl být u toho, když jsme zažili klidnou extraligovou sezónu. Ročník se povedl i mládeži, i když tam možná byly ty cíle malinko vyšší, ale i tak beru sezónu jako úspěšnou. O áčku nemá smysl nějak víc mluvit. Návštěvnost je jasným důkazem, jaká sezóna byla. Dopředu jsme věděli, že budeme hrát play-off, takže z nás spadl jeden velký kámen. Někdy od konce února jsme měli klid a věděli jsme, že budeme i příští rok hrát extraligu. To byla velká úleva oproti předchozím rokům, kdy jsme se do poloviny nebo do konce dubna strachovali, jestli budeme nejvyšší soutěž hrát i za rok.“

Piráti se loučí s fanoušky i celou sezónou po čtvrtém čtvrtfinále s Libercem

Asi je to velký nezvyk být v polovině března bez hokeje...
„To je, ale na druhou stranu sezóna pro nás nekončí. Všechny věci se jen dějí pozvolněji a ne v takovém stresu, než když jsme poslední zápasy odehráli až v dubnu. Myslel jsem si, že v play-off nebudu nervózní, ale stejně mě nakonec pohltilo. Chtěl jsem, abychom se dostali co nejdál, takže jsem byl stejně nervózní jako během baráže, i když je to samozřejmě trochu jiný druh nervozity, když máte jistotu extraligy.“

Našel byste během uplynulé sezóny okamžik, kdy vám bylo jako výkonnému řediteli nejhůř?
„To asi ne. Přece jen jsem neměl ty úplně největší pravomoce, poslední slovo měl vždycky statutární ředitel Jarda Veverka. Navíc jsem měl kolem sebe skupinu lidí, která mi pokaždé vyšla vstříc. Tlak na mě sice je pořád, ale nikdy to nedošlo tak daleko, že bych se z toho rozklepal. Sezóna proběhla v rámci možností opravdu v klidu, i když jsme začali pomýšlet i na postup mezi šest nejlepších týmů. Některé mimosportovní věci byly složité, ale myslím, že jsme je ustáli v rámci možností dobře.“

Lze tedy konstatovat, že Piráti prožili podruhé za sebou klidnou sezónu? I ta předešlá plynula docela hladce...
„Loni byla sezóna klidná, dokud nezačalo play-off a následně nepřišla baráž. Tím se totiž všechno automaticky otáčí. Nikdo neví, co se může v play-off stát. Letos to opravdu od začátku až do konce bylo klidné. Možná dva nebo tři zápasy jsme řešili, že je potřeba tým nějakým způsobem doplnit. Jinak bylo po sportovní stránce všechno naprosto v pohodě.“

Když už jsme několikrát zmínili play-off. Jak moc vás mrzí, že se nepovedlo urvat alespoň jedno čtvrtfinále proti Liberci?
„Líbilo se mi, jak jsme hráli. Někdo říkal, že to byla jednoznačná série, ale myslím, že jsme vzdorovali minimálně jako Mladá Boleslav, protože jsem některá semifinále viděl. Řekl bych, že v některých zápasech i venku jsme měli šanci vyhrát. Na to, jak byl Liberec suverénní v základní části, jsme mu byli důstojným soupeřem, i když výsledek 4:0 na zápasy vypadá jasně. Ostatně i sami hráči Liberce uznali, že jsme byli důstojný soupeř.“

Taková slova vás jako jednoho z představitelů klubu musela potěšit, ne?
„Máte pravdu, ale tahle práce jde jednoznačně za trenérem Růžičkou a sportovním manažerem Čaplou. Sice jsem v tom s nimi nějakým způsobem žil, ale moje zásluha je minimální.“

Vladimír Růžička šéfoval střídačce Pirátů prvním rokem

Mluvil jste o možnosti proklouznout mezi šestici nejlepších týmů základní části. Mrzelo vás hodně, že to nakonec nevyšlo?
„Vůbec jsem to nevnímal. Říkal jsem si, že je pro nás možná dobře, že budeme hrát předkolo a tím pádem i třeba víc zápasů doma. Bral jsem to tak, že fanoušci si předkolo užijou a třeba se povede projít do čtvrtfinále stejně jako ze šestky. Přiznám se, že mě trochu zklamalo, že ani na jeden zápas play-off nebylo vyprodáno. Paradoxně na baráž přišlo víc lidí než na extraligové play-off, což mě trochu zarazilo, protože bych čekal, že si play-off budou lidé užívat a budou se jím bavit. Na druhou stranu stadion byl i tak vždycky slušně zaplněný, průměrná návštěvnost se blížila pěti tisícům. Ukázalo se, že jsme chomutovský sport číslo jedna. Vždyť i na finále staršího dorostu přišlo skoro tisíc diváků.“

Proč podle vás nebylo na předkolo a čtvrtfinále Česká pojišťovna play-off úplně vyprodáno?
„Neumím si to úplně vysvětlit. Na druhou stranu se i fanoušci musí naučit, že hrajeme play-off a ne baráž a že je klub relativně úspěšný i v seniorské kategorii. Možná hrálo roli i to, že se většinou jednalo o pracovní dny a některé zápasy vysílala televize. Věřím, že lidé se postupně naučí chodit i na play-off a stadion bude vyprodaný jako na baráž.“

Když se vrátím tak trochu na začátek rozhovoru, kdy jste zmínil finanční náročnost chodu celé organizace, jak náročné je potřebné prostředky zajistit?
„Je to obrovsky náročné. Rok od roku je to složitější a složitější. Sport má celorepublikově trochu zvláštní postavení. Firmy dávají do sportu peníze hlavně kvůli zábavě a částečně kvůli zviditelnění. Chomutov je hodně závislý na firmě Noen a rodině Veverkových, jak už jsem o tom mluvil.“

Fanoušci vyjádřili na začátku utkání 43. kola podporu majiteli klubu Ing. Jaroslavu Veverkovi, MBA a hlavnímu kouči Vladimíru Růžičkovi

Nakousl jste i mládež. V předešlých letech drželi prapor junioři a mladší dorost, tentokrát získal medaili poprvé v historii starší dorost...
„Je pro nás trochu zadostiučinění, že sponzorem extraligy staršího dorostu je Noen a nám se medaile povedla právě v téhle kategorii. (usmívá se) Vždycky záleží na ročníku a jak se ho povede doplnit. Ve všech třech týmech akademie máme převážnou část místních hráčů, což je v pořádku. Junioři i mladší dorost byli podle mého o jednom zápase, který by oba týmy posunul na závěrečný turnaj. V mladším dorostu jsme se od začátku sezóny trochu trápili, ale nakonec tým porazil druhý Liberec, což je taky velký úspěch a ukázalo se, že každý může porazit každého.“

Trenér mladšího dorostu přiznal, že ho mužstvo výkony v play-off překvapilo...
„Já sám jsem patřil k hráčům, kteří měli play-off rádi. Vychutnávám si ho i jako divák a prožívám si ho. Ukázalo se, ti kluci v sobě něco mají. V základní části byli nevyrovnaní, protože jde svým způsobem pořád o děti. V play-off se kluci semknuli a měli parádní výsledky po velmi dobrých výkonech. Myslím, že vypadli s Kladnem, které bylo z mého pohledu hratelnější než předtím Liberec.“

Uspěla také sedmá třída, která vyhrála nadstavbovou skupinu. I to je příslib pro budoucnost klubu, že?
„Jednoznačně! Projevilo se, jak je daný ročník silný a jak ho bude nutné doplňovat nebo ne. Pracujeme jen se svými dětmi a zájem o mládežnický hokej je veliký. Tyhle postupné krůčky způsobí, že v mladším dorostu bude potřeba menší a menší doplnění. Následně se to projeví i v áčku, za které už letos nastupovali místní kluci.“

Odchovanci si připsali první starty případně první góly. Jde o další moment, který vás v sezóně potěšil?
„Je to úžasné. Svým způsobem to těm klukům závidím. Všichni si šanci zaslouží a dostali ji. Věřím, že naši mladí kluci budou dostávat víc a víc prostoru. Ukazuje se, že máme dobrý směr, když máme 21 reprezentantů našich i dalších zemí.“

Jan Rutta odehrál v sezóně 2015/2016 prvních sedm utkání v seniorském národním týmu, v přípravě před MS nastoupil čtyřikrát a připsal si premiérový reprezentační gól
(Foto: Aleš Krecl - www.cslh.cz)

Naznačil jste, že místním odchovancům trochu závidíte. Mrzí vás hodně, že jste si v chomutovském dresu nezahrál nejvyšší soutěž?
„Musím se přiznat, že mě to mrzí hrozně moc. Zahrál jsem si sice baráž, která se bere jako extraligová soutěž, ale to se nedá se základní částí nebo play-off srovnat. Vyzkoušet si extraligu pod Vláďou Růžičkou by bylo zajímavé, ale na druhou stranu bych asi nechtěl zažívat jeho tréninky, když zvyšuje hlas. Kluci mají u nás velké možnosti a výkladní skříň, kterou je áčko, ukazuje, že mají motivaci a cíl na sobě makat. Vždyť Honza Rutta nebo David Kämpf to dotáhli až do reprezentace.“