A jak se devatenáctiletý bek na severu Čech objevil? „V Dubnici se mi povedla dorostenecká sezóna a chtěl jsem na další rok odejít jinam,“ popisuje. „Objevily se však nějaké problémy s vedením, pokulhávalo to. Nakonec mi lidé, které jsem zaujal, dohodli angažmá v Chomutově. Jsem za to rád, protože mě posunulo úplně jinam,“ libuje si.
Následně Patrik Kopáč připouští, že zvažoval i jiné varianty. Setrvání na Slovensku však zavrhnul. „Existovaly i jiné možnosti, ale tahle byla nejlepší. Navíc jsem chtěl odejít do Čech. Dá se říct, že to byl takový můj cíl,“ prozrazuje. O kanadských juniorkách či amerických univerzitních soutěžích mladý zadák podle vlastních slov neuvažoval. „Neměl jsem příležitost tam odejít, takže jsem to ani neřešil,“ vysvětluje.
Hned v úvodu zmínil, že přesun k Pirátům jej posunul na vyšší úroveň a dokáže onen posun pojmenovat i konkrétně, byť některé záležitosti kopírují vývoj člověka jako takového. „Před příchodem do Chomutova jsem předváděl takový dětský, řekněme dorostenecký hokej. Teď už se to blíží a podobá dospělému hokeji,“ srovnává.
„Taky jsem fyzicky a psychicky vyspěl. Trenéři mi věří, máme vynikající zázemí, takže je to parádní,“ pochvaluje si. „Oproti tomu, co jsem hrával na Slovensku, jsem se na ledě uklidnil a získal větší přehled,“ doplňuje.
Vyslanec hokeje našich bývalých federálních bratrů se díky českému titulu podíval i do reprezentace, na mistrovství světa jej však trenér dvacítky Ernest Bokroš nepovolal. Nyní bude muset čekat na příležitost v seniorském národním týmu, neboť mládežnické akce pro něj skončily.
„Dva dny po finále mě trenéři povolali na sraz. Myslím, že mi k nominaci pomohl ten titul,“ ohlíží se Patrik Kopáč. „Zaujal jsem, takže jsem dostal příležitost i v létě, jenže pak se objevily nějaké neshody a už jsem pozvánku nedostal,“ přibližuje.
Piráti zatím zvládají roli obhájce velmi dobře, pokud budeme úspěšnost měřit postavením v tabulce, kde figurují svěřenci Jaroslav Becka na druhém místě. Samotné zápasy však jednoduchou záležitostí nejsou.
„Řekl bych, že si útočníci soupeře dovolí víc než loni, protože se chtějí vytáhnout a předvést. Jdou do toho ještě víc, aby se ukázali proti obhájci trofeje,“ míní Patrik Kopáč. „Pro nás je to tím pádem těžší. Loni jsme mohli překvapit, teď nás všichni hodně sledují a dávají si velký pozor,“ připojuje ještě.
Aby junioři nevyšli na přelomu letopočtu ze zápasového rytmu, sehráli přátelský zápas s Petrohradem, který hraje mládežnickou obdobu Kontinentální hokejové ligy. Piráti si počínali velmi zdatně a soupeři podlehli až po samostatných nájezdech. „Soupeř hodně bruslil, v tom to pro nás bylo o hodně těžší než proti českým týmům,“ vrací se k utkání Patrik Kopáč.
„Celkově měl zápas větší kvalitu než česká extraliga. V bruslení jsme se dokázali Petrohradu vyrovnat, což nás i trochu překvapilo,“ pokračuje v ohlédnutí. „Sice jsme remizovali, ale trochu zklamání panovalo, protože chybami jsme ztratili dobře rozehraný zápas,“ dodává autor osmi letošních finálních přihrávek, který na trefu v mistrovském utkání stále čeká.
Junioři tak získali další sebevědomí před pokračováním základní části Noen extraligy. „Nehráli jsme si sice úplně kompletní, ale i oni měli v sestavě dost mladých kluků. Řekl bych, že oproti ligovým zápasům nasadili velmi mladý tým. Nicméně ten výsledek nás určitě povzbudí,“ libuje si slovenský zadák.
Ten ještě v minulé sezóně mohl obdivovat hru obránce, jenž je jeho největším vzorem. „Nicklas Lidström byl pan hráč,“ říká na adresu čtyřnásobného vítěze Stanleyova poháru, majitele zlata z mistrovství světa (1991) i olympijských her (2006) a sedminásobného držitele James Norris Memorial Trophy pro nejlepšího beka NHL.
„Chtěl bych mít jeho tvrdost a přehled. Bylo neskutečné, co někdy na ledě předváděl. Opravdu paráda,“ naznačuje Patrik Kopáč, jaké vlastnosti dvaačtyřicetiletého nyní už bývalého hráče Detroitu by si vzal, pokud by tu možnost měl. Mladý obránce by také uvítal Lidströmovu sportovní dlouhověkost. „Bylo by skvělé, kdybych hrál hokej na vrcholné úrovni i ve věku jako on. Přál bych si to,“ uzavírá.