Při hledání příčiny vyřazení Radek Hrabák dlouho neváhá. „Olomouc byla důraznější před bránou,“ reaguje ihned. „V obou domácích zápasech jsme je přestříleli, ale oni šli víc do brány a puk tam domlátili,“ ohlíží se za souboji na vlastním ledě.

Poměrně velkou překážkou se ukázal gólman Jan Lukáš, člen širšího kádru nové reprezentační dvacítky dostal v Chomutově z 69 střel jen dva góly. V rozhodujícím střetnutí zkrotil všechny pokusy Pirátů, byť mu občas pomohla i branková konstrukce. „Podržel je, to určitě ano. Na druhou stranu dost střel vyrážel, ale my jsme se k těm pukům nedostávali. Olomouc u nich byla první, což je ten důraz před bránou, o kterém jsem mluvil,“ říká autor jedné finální přihrávky na adresu muže s maskou, který ve druhém zápase dokonce skóroval.

Zlomový okamžik série podle Jaroslava Becka

„Ve druhém zápase začínala třetí třetina za stavu 2:2 a my jsme do ní vstoupili výborně. Dvě velké šance si vytvořili bratři Novákové, Kaše trefil tyč po nádherné akci s Kämpfem. Do dvanácté minuty, kdy jsme inkasovali třetí gól, jsme hráli velmi dobře. Zklidnili jsme hru a nastartovali se. Jenže pak se puk dostával na polovinu soupeře, náhodně ho zachytil obránce a my jsme z ničeho nic vyrobili v obraně velkou chybu z nepozornosti. Strmeňovi pak nájezd propadl mezi betony do branky. Dvě tři šance, které jsme neproměnili, v kombinaci s touhle hrubkou vidím jako klíčové okamžiky série.“

Mladí Piráti nenavázali na úspěšný vstup do série, Radek Hrabák však odmítá, že by výhra v úvodním duelu týmu uškodila. „To si nemyslím,“ říká pevně. „Ani v jednom domácím utkání jsme rozhodně nebyli horší, štěstíčko se ale přiklonilo na stranu soupeře,“ doplňuje.

Někdejší hráč mládežnických celků pražské Sparty strávil převážnou část sezóny v seniorském hokeji. Pokud mu to zdraví dovolilo, nastupoval v první lize za Kadaň a nakoukl i mezi tuzemskou elitu v barvách Pirátů. Na sklonku ročníku se pak vrátil, aby pomohl juniorům. „Trochu rozdíl člověk cítí. Juniorský hokej je rychlejší, mezi dospělými se všichni mnohem víc drží taktiky a hlídají si své místo. V juniorech se víc bruslí,“ srovnává.

Přestože závěr sezóny má pro Radka Hrabáka hořkou příchuť, bude na končící ročník i tak vzpomínat v dobrém. Jeho výjimečnost totiž podtrhuje první extraligový gól. „Pro mě osobně začala sezóna dobře, dostal jsem šanci v áčku Chomutova. Pak bohužel přišla zranění, která mě do konce sezóny poznamenala, protože jich bylo celkem dost,“ mrzí jej zdravotní neduhy, kvůli nimž stihl v barvách Kadaně jen 30 startů.

„Jen tak nezapomenu na první extraligový gól, ale chtělo by to přidat další,“ pokračuje. „Jeli jsme tři na dva do útočné třetiny, Patrik Lušňák přihrál Miro Zálešákovi doprava, on přehrál puk na druhou stranu mně na forhend a já se trefil z prostoru mezi kruhy nad lapačku,“ popisuje bez problémů akci ze sedmnácté minuty utkání sedmnáctého kola proti Liberci, které se uskutečnilo tak trochu symbolicky 28. října loňského roku.

Čtvrtfinále očima kouče Jaroslava Becka

Pocity po vyřazení

„Vyřazení nás mrzí, protože tým prošel dlouhodobou částí velice slušně, odehrál výborné zápasy a měl na semifinále. Skončili jsme druzí v základní části i v těžké skupině o play-off. Dokázali jsme porazit velmi silné soupeře. Favority jsou pro mě Olomouc a Sparta nabitá ročníkově i podle jmen, kterou jsme doma porazili. Tým měl svůj charakter, ale byl trochu náladový, což se projevilo v momentech, kdy čtvrtfinále lámalo. Takový je sport. Loni jsme měli na Slavii hokejové štěstí, když jsme v závěru otočili zápas a vyřadili silného protivníka. Letos se něco podobného stalo nám. Nemá smysl se utápět v žalu, je třeba rychle zapomenout, poučit se a pracovat s dalšími mladými kluky.“

„Olomouc měla fyzicky narostlý a zdatný tým, který se jí sešel ročníkově. S Petrem Martínkem jsme věděli, že nás čeká těžká série, možná těžší než s kýmkoliv jiným. Pokud bude olomoucký brankář i nadále předvádět kvalitní výkony, týmu se bude držet sportovní štěstí a vloží do hry obrovské srdce jako proti nám, můžou dojít hodně daleko. Myslím, že diváci viděli juniorskou extraligu se vším všudy, i když v závěru sehrály určitou roli emoce. Netvrdil bych, že jsme to nezvládli. Oba týmy do toho šly po hlavě, takže v závěrech každého utkání se objevilo pár tvrdých zákroků na obou stranách. Nic brutálního bych v tom ale neviděl. Rozhodlo druhé utkání, v němž jsme určitě nebyli horší, ale vyrobily jsme dvě nešťastné chyby, které nás srazily. Dali jsme do hry srdce i nasazení bylo v pořádku, bohužel hokejově už to nebylo ono. Dostavily se nervozita, určitá křeč a nepohoda v zakončení. Jakmile se hokejový pánbůh urazí, všechny puky se odráží k soupeři, na což se samozřejmě nemůžeme a nechceme vymlouvat. Hokejově nás série nezastihla úplně v nejlepší pohodě. Ve druhém utkání jsme dotahovali a nedokázali se dostat do správného rytmu. Zkoušeli jsme tým několikrát nastartovat, ale bohužel se to nepovedlo. Jedna třetina na postup nestačí, my jsem hráli za hranou našich možností až poslední třetinu třetího duelu. Ukázalo se, jak moc nám v závěru sezóny chyběli dva klíčoví centři – Hammerbauer a Hejcman. Oba dělali své lajny, které při jejich absenci ztratily na síle. Snažili jsme se je nahradit, ale nebylo to ono. Na rozdíl od loňského roku nás potkala zranění klíčových hráčů.“